V tom našem lese...

Dnes by se to po lese couralo, ó jé, ale žádná toulka se bohužel nekonala , tak někdy jindy splní se to moje přání.. Už jsem tam byla, v tom našem lese, před pár dny s dědoušem na procházce, nebudu řečnit jak jsem se kochala a tak chcete-li,tak se k nám do lesa podívejte....

hned z kraje nás přivítal potůček

u paty buku  malé houbičky - to jsou lakovky ametystové, jsou jedlé a s žádnou jinou ji zaměnit nemůžete

byl hezký den a sluneční paprsky se draly do korun smrků

dávám Irence za pravdu, dost se tu kácí, tyhlety stromy už prohrály...

kolik let tu rostla, než padnout musela, tahle borovice?

možná, kdyby si člověk tu práci dal, možná by přibližné stáří stromu spočítal

les má své zrcadlo ve kterém se shlíží

co mi to jenom připomíná? -nejspíš plnou náruč lesní trávy

tady z mechu je domeček

tady červená parádnice

tady je růžovka pod mechem maskovaná

stopy po kácení

někdo tu prošel a mohylku z odřezků na pařez navršil

staré stromy pod pilou padly a už mladé se tlačí kupředu

co ze stromu zbylo , proč umřel tak necitlivě ?

já vím, les si poradí, chce to svůj čas, nové stromy pomníky z pařezů zakryjou...

tyhle tu zůstaly , ty měly štěstí, že také pod pilou nepadly

trochu lesního kvítí při cestě

na něm motýl rušit se nedal,a na kvítku důkladně hodoval

zvlněné kadeře staré lesní trávy

a také dva pozdravy v mechu jsem viděla, kdo ví,  nějaká Erika s Alenou tu své jméno zanechaly, kdo ví, to ví jenom ten les....