Ve včerejším podvečeru jsem se rozhodla sednout na kolo a šlápla jsem do pedálů abych si trochu proluftovala hlavu, a dobře jsem udělala. Jela jsem pomalu, bylo mi fajn, občas jsem zastavila a kochala se. Ta malá hodinová projížďka mi opravdu bodla, ještě nepatřím do starého železa, napadlo mě v sedle, co na tom, že kolo je muzejní kousek ? Nabízím pár snímků , když jsem se zastavila....
Chtěla jsem zachytit nad lesem mraky, sluníčko za kopce zmizelo, ale bývají jindy mnohem víc vybarvené.
Na město v kotlině dopadá poslední záchvěv slunce a vzduchem už proniká chlad...
Ten nevadí skotu na pastvině, tráva je hustá a šťavnatá, jak je vidět, takovou dobrotou nepohrdnou....
Chvíli jsem postála a zavolala : "Holky,holky, pojďte sem !" A ony přišly, tedy holky to nebyly, byli to čtyřnozí kluci a zvědavě na mě koukali. V tom za zády na cestě zastavila na kolech rodinka, rodiče a dvě ratolesti. "Jé, koukej, to je starý kolo !" - divil se malý klučina. Jo chlapče, svůj k svému, v duchu mě napadlo a jen jsem se pousmála. Jak se tak na ten skot koukám, vidím že mají náušnice. Já také v uších jedny měla, byly však jiné, mé oblíbené, dáreček od syna prostředního. Jo, jo, měla jsem je ještě včera, dneska jsem jednu ztratila, doma jsem hledala, nenašla ji, hledejte ztracenou drobnůstku jak jehlu v kupě sena !
Co pěkných zahrádek viděla jsem, vkusných a upravených, takovou nějakou mít ! To bych měla nos pýchou nahoru....
Tahle latnatá hortenzie ta mě zaujala, bohatých květů záplava.
Jak v zámecké zahradě, paráda, paráda....