Lojzo, rušit se nedej a pokračuj v zobání , nic se neděje,  nelekej se, nebo si vykroutíš krk...

Co mi tu povídáš, že se nic neděje? Jen počkej, já jsem tu velitel, to si piš, že dít se brzo bude !

Asi tak by zněl náš rozhovor, kdyby šlo o pohádku a já rozuměla zvířecí řeči....

Jeho

Z těch tří jmen se mi ani jedno nelíbí, svému synovi bych ho tedy nikdy nedala.  Ale zrovna na Serváce jsem  přivedla  na svět svého nejmladšího syna, proto od té doby  ty tři ledové muže každý rok beru   na milost.  A že jsou ti  květnoví  hoši tvrdošíjní,

V květnu se u nás slaví mnohokrát,  narozeniny a svátky některých členů rodiny. První duo várka to měla v sobotu  za sebou, byl to  dědeček a  vnučka. Ten první měl narozeniny  už osmdesáté a malá vnučka své čtvrté. Tohle tu můžu prozradit, dědovi je to jedno a  Terezce to profláknutí do světa také  nevadí, ještě se se svým věkem dlouho chlubit může. Až potom

Nebylo proč mizet z domu, tradice je tradice....Všem třem sukním v našem domě se vyšlehání dostalo, to je prý pro zdraví, na čilost ,krásu a mládí. Té nejmladší s maminou se to splní, ta nejstarší " utře jen nos",  zdravé nohy, co by jak o závod běhaly by si moc přála,to by byla jak rybička čilá a jako blecha šťastná, ale....Tak jsme si všechno odbyli a přišlo klidnější odpoledne

Velikonoční neděle byla jako malovaná a já, i když jsem původně chtěla barvit a zdobit na pomlázku vajíčka, jsem podlehla vábení lesa. Udělám to až se vrátím, řekla jsem si, no nakonec jsem to odložila až na večer a s barvením končila téměř před půlnocí, no jo, asi už jsem neschopná...a že by se povedly, to chlubit se není čím...

Tak krásné slunečné počasí ,jako po celý dnešní den, minulou sobotu opravdu nebylo, o slunku jsme si mohli leda tak zdát. Ale uvítala jsem nabídku mé sestry na krátkou návštěvu do jedné vísky u rybníka, kterou za léta moc dobře znám. V této době tam při cestě  kvete jeden listnatý lesík, a hýří barvami sasanek a dymnivek. Těšila jsem se, že si tam nějaký obrázek kvetoucího místa udělám, ale

No to je ale otázka....duben už je v plném proudu a sluníčko se snaží. Svět se tváří veseleji a v přírodě je živo, to je věčný koloběh. Žlutou barvou jásají bohaté keře forzytií a dnes jsem si všimla, že rozkvetly i špendlíky. Škoda, foťák jsem po ruce neměla, hned bych si obrázek cvakla, tak jako každý rok když kvetly jsem tomu  prostě neodolala. Dva mladé stromky švestek, co máme na zahradě

Jaro je tady !  Já se také řadím mezi armádu těch nedočkavých, už aby svěží zeleň hrála prim, a vše co může, aby už rozkvetlo, i ti ptáčci si v ranním rozbřesku už  vesle prozpěvují. Jak  to ale bývá, počasi jako na houpačce, v sobotu slunko a na něm teplíčko, jo, to bylo tak lákavé! Proběhla jsem po zahradě, co kde kvete jsem koukala. Těšila se z fialek,  ale  posmutněla

Zážitek je týden starý, to bylo ještě předjaří. Tam za kopcem, nedaleko od nás, se táhne dlouhé údolí s malebnými chalupami nejen podle cesty, ale roztroušenými i po stráních. Projeli jsme ho až na jeho konec a já se cestou jenom kochala a "po svých" si ho projdu příště, mám to letos v plánu. Zastavili jsme pod viaduktem, známým

"Babčo, tahle knížka je pro tebe, za hlídání Terky, to si jistě přečteš ráda" -  tu  novou knížku mi s úsměvem podala její mamka Š. "Tak díky, a  koukám že má  bezva název, to se  do ní co nejdřív pustím".. Britská spisovatelka Judy Leigh ve svém humorném