V květnu se u nás slaví mnohokrát, narozeniny a svátky některých členů rodiny. První duo várka to měla v sobotu za sebou, byl to dědeček a vnučka. Ten první měl narozeniny už osmdesáté a malá vnučka své čtvrté. Tohle tu můžu prozradit, dědovi je to jedno a Terezce to profláknutí do světa také nevadí, ještě se se svým věkem dlouho chlubit může. Až potom později to snad bude tajit, a to nevím proč se tak děje, vždyť skutečný věk nám stejně nikdo neodpáře...V dubnu jsme se namlsali tak nádherným počasím , vydrží nám podle plánu na sobotu ? Chceme slavit na zahradě, tak ať se nám to vydaří ! Zákony schválnosti fungují dokonale, přišla zima, přišel déšť, chvíli dokonce i se sněhem. Byli jsme však prozíraví a tak jsme se nedali....
Postavit altán 3X6 m, přinést stoly a lavice, zahradní křesílka a je to! Venku už se točí a griluje kořeněná kýta, a ať na nohy netáhne dát při zemi zábrany a je to! A navíc důmyslně nahřátý vzduch vhánět dovnitř, což vymyslel synek, to také bylo prima. Prostě když se chce, tak to jde....Navíc, všichni byli teple oblečení, a k disopisici byl k zahřátí dostatek "vnitřního paliva". A děti skončily v teple domova u hraček , když nemohly běhat a hrát si na zahradě.
Sešlo se nás víc jak dvacet , fotky sem však nedám, jsou jenom pro zúčastněné, u mne uložené na památku... Vydrželi jsme skoro do jedenácti před půlnocí a druhý den hned dopoledne, raz dva, altán zase zmizel, po merendě ani stopa, až na podupanou trávu kolem toho grilu.
Dneska jsou mi čtyři, směje se v neděli Terezka, ale dort jsem měla už včera, a jak jsem si přála, byl i pro dědečka, protože jsme slavili spolu. A ten altán ten se mi líbil, tak kdy ho zas postavíme?
A co jsem si přála? Aby na dortíku byli moji oblíbení - Anna, Elsa a Olaf, k tomu moje čtyři, a dědova osmdesátka.