Ještě to nebalím....

11. březen 2019 | 20.53 |
blog › 
Ještě to nebalím....

"Babčo, tahle knížka je pro tebe, za hlídání Terky, to si jistě přečteš ráda" -  tu  novou knížku mi s úsměvem podala její mamka Š. "Tak díky, a  koukám že má  bezva název, SAM_1452to se  do ní co nejdřív pustím".. Britská spisovatelka Judy Leigh ve svém humorném románu líčí útěk Evie Gallagherové z domova důchodců, do kterého se po ovdovění, a čase nejistoty  a smutku přestěhovala. Myslela si, že tam najde společnost a zábavu, místo toho ji přepadl pocit, že se nachází v nudné a ohlupující čekárně na smrt. Evie se ale na umření necítí a tak z domova tajně uteče a vydá se na dobrodružnou cestu s cílem nadechnout se svobody, a  ještě si užít života. Eskapáda neuvěřitelných náhod a situací ji v zakoupené dodávce přivede až do Francie, kterou projíždí křížem krážem a  tam se potká s majitelem vinic Jeanem - Lucem. První seznámení nebylo příliš příjemné, ale nakonec  vyústí v oboustranný vřelý cit a  a Evie s ním zůstává na místě. Ale má také syna Brendana, který se svou ženou Maurou s jejím útěkem nesouhlasí a myslí si, že pro ženu jejího věku takové velké dobrodružství není vhodné. Proto se za ní rozjedou a hledají ji, aby se vrátila zpátky, Evie jim podává krátké zprávy kde se zrovna pohybuje, ale stále jim uniká. Přitom se jejich manželství začne nacházet v krizi, ale nakonec se všichni sejdou právě u vinaře Jeana. Evie je šťastná ale velmi krátce, Jean Luce,  když ho zradí srdce, na vinici náhle zemře.  Po tom neštěstí příběh ale nakonec skončí  dobře. Jean Evii stihl včas odkázat celý svůj majetek,  což vůbec  nevěděla, a tak zůstává v místě, kde zažila hezké a cituplné chvíle. Navíc je Maura "v očekávání" a svou manželskou i osobní krizi nakonec oba  zvládnou a rozhodnou se z britského Dublinu přesídlit k matce do Francie,

Kdybych vyfotila barevný přebal knížky, tak je na něm ještě psáno  - 75 na krku a 25 v hlavě ..... Myslím, že  to hodně o něčem napovídá. Početla jsem si, bylo to úžasně vtipné, plné emocí , lásky k životu a plné povzbuzení.  V některých chvílích mě napadlo - tak zrovna teď bych chtěla být na místě Evie ....já vím, že je to dětinské, ale trochu té romantiky mi přece neuškodí...

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář