Nebylo proč mizet z domu, tradice je tradice....Všem třem sukním v našem domě se vyšlehání dostalo, to je prý pro zdraví, na čilost ,krásu a mládí. Té nejmladší s maminou se to splní, ta nejstarší " utře jen nos",  zdravé nohy, co by jak o závod běhaly by si moc přála,to by byla jak rybička čilá a jako blecha šťastná, ale....Tak jsme si všechno odbyli a přišlo klidnější odpoledne

Velikonoční neděle byla jako malovaná a já, i když jsem původně chtěla barvit a zdobit na pomlázku vajíčka, jsem podlehla vábení lesa. Udělám to až se vrátím, řekla jsem si, no nakonec jsem to odložila až na večer a s barvením končila téměř před půlnocí, no jo, asi už jsem neschopná...a že by se povedly, to chlubit se není čím...

Tak krásné slunečné počasí ,jako po celý dnešní den, minulou sobotu opravdu nebylo, o slunku jsme si mohli leda tak zdát. Ale uvítala jsem nabídku mé sestry na krátkou návštěvu do jedné vísky u rybníka, kterou za léta moc dobře znám. V této době tam při cestě  kvete jeden listnatý lesík, a hýří barvami sasanek a dymnivek. Těšila jsem se, že si tam nějaký obrázek kvetoucího místa udělám, ale

No to je ale otázka....duben už je v plném proudu a sluníčko se snaží. Svět se tváří veseleji a v přírodě je živo, to je věčný koloběh. Žlutou barvou jásají bohaté keře forzytií a dnes jsem si všimla, že rozkvetly i špendlíky. Škoda, foťák jsem po ruce neměla, hned bych si obrázek cvakla, tak jako každý rok když kvetly jsem tomu  prostě neodolala. Dva mladé stromky švestek, co máme na zahradě

Jaro je tady !  Já se také řadím mezi armádu těch nedočkavých, už aby svěží zeleň hrála prim, a vše co může, aby už rozkvetlo, i ti ptáčci si v ranním rozbřesku už  vesle prozpěvují. Jak  to ale bývá, počasi jako na houpačce, v sobotu slunko a na něm teplíčko, jo, to bylo tak lákavé! Proběhla jsem po zahradě, co kde kvete jsem koukala. Těšila se z fialek,  ale  posmutněla

Zážitek je týden starý, to bylo ještě předjaří. Tam za kopcem, nedaleko od nás, se táhne dlouhé údolí s malebnými chalupami nejen podle cesty, ale roztroušenými i po stráních. Projeli jsme ho až na jeho konec a já se cestou jenom kochala a "po svých" si ho projdu příště, mám to letos v plánu. Zastavili jsme pod viaduktem, známým

"Babčo, tahle knížka je pro tebe, za hlídání Terky, to si jistě přečteš ráda" -  tu  novou knížku mi s úsměvem podala její mamka Š. "Tak díky, a  koukám že má  bezva název, to se  do ní co nejdřív pustím".. Britská spisovatelka Judy Leigh ve svém humorném

V posledních letech tradice masopustu "vstala z popela", na mnoha místech se už pevně uchytila, nejinak tomu je i tady,  u nás...A kromě jiného se nabízí , že se při tom můžeš beztrestně namaškařit,  nikoho tím nepohoršíš,  všichni se tím pobaví, je jedno, že třeba i na tvůj účet....  nesmíš být suchar, ale musíš umět si  ze sebe legraci udělat, mladí i staří,

To setkání nebyl žádný velký babinec, byly jsme jen tři, sešly jsme se v domácím prostředí, u jedné z nás, a bylo to moc milé. Kdysi dávno, také my tři, se v té vesničce sešly, ale to jsme celý život měly ještě před sebou, seděly jsme u chalupy na lavičce pod hruškou, a maminka J. nám ven přinesla čerstvé, a tak  voňavé kynuté buchty, nadýchané jako peřinky. Tu hrušku, co tam byla a Jarča

Už několik dní se slunko snaží, a pohled na svět  je hned veselejší, i ti ptáčci si už prozpěvují, a  vesele jak zjara. Jako by už neplatilo - únor bílý, pole sílí, po sněhu už ani památky. Jen na kopcích se u nás ještě drží a i přírodní ledová malba na jezírku, na naší zahradě. Sněženky už o kousek poskočily,  jen víc  zdvihnout hlavičky a otevřít oči. Ten ledový obrázek jsem