Když je zrána nad Jizerkami  obloha plná záře, nejdřív je rudá pak postupně zlátne, tak slunce nelenoší a i když je zima, za kopcem vykoukne a vstává. Hned je svět veselejší...Slunko vleje nám energii a ta je jako ta květina, co zakoření a roste

O čem že je řeč ? No přece o konci světa...Tedy já o tom nepřemýšlím, a už vůbec si takový katastrofický scénář k tělu nepřipouštím, ale ten náš Matěj už dopředu plánuje.... Vždycky když přijde ze školky, děda je první, kterému překotně vše nové sděluje, pěkně nahlas, zapáleně, no, slyšet byste ho museli... Včera přiběhl, ruce si dal v bok a s vážnou tváří spustil:  "Dědo, já mám plán,

Do mrazivého dne poslušně sluníčko hned zrána vstalo, a trochu té radosti vneslo nám do života, ať zmiznou ty splíny a krásný je den !  Nevím jak vy, ale já si ho udělala, já měla opravdu bezva den...Vařit jsem dneska nemusela, jen vytáhnout něco z mrazáku, pak už jenom ohřát, to práci nedá, lidičky, já se dnes doslova flákala..Sjeli jsem s dědoušem k jeho sestře, si při kávě trochu pokecat.

".......vím, že už to brzo přijde, ale já na to nejsem ještě připravená....."

Tento útržek pronesené věty se mi stále do myšlenek vkrádá, a i když ho odháním, jako ozvěna se ke mně neodbytně vrací zpět.  Mám jedny přátele a i když

Nelekejte se, srážka se žádnými blbci se konat nebude, já jenom přemýšlela, co dneska uvařit.  Každý den u plotny ? Raději nebudu rozebírat, jsou jistě činnosti příjemnější, co naplat, když jsem se  jako děvče narodila, tak  mám v životě, to výsostné právo,  v kuchyni si dosyta "užívat"...

V mém případě platí dnes obojí, hlavu si lámu jako divá, mozkové závity jedou na plné pecky a ono   NIC !  Hlavu mám děravou, kam jen jsem ty klíče od kůlny včera odložila? Nejsou v garáži na svém místě, nejsou ani tam, kam je doma občas  položím, nejsou nikde, asi se do země propadly....A do kůlny chodím denně, slepicím a ptáčkům pro krmení, a také sebrat od slípek nějaké to

Těšit se pohledem na krajinu, nad kterou vstává zimní slunko, pomalu projít důvěrně známou cestou, tu a tam se pozastavit, a tiše se kolem sebe jenom dívat a dívat...Takový blahodárný lék po těch šedivých dnech, tak ten jsem si s chutí po ránu vzala.  Do modré se barvila nebeská báň, z šedého mušelínu za horami se probouzelo slunko, a tak jsem popadla foťák a na chvíli se vydala ven.

Jako bych zapoměla, že moji tři synové byli kdysi také tak malí, že byli hraví a že měli také tu  dětskou fantazii, při všech těch hrátkách klučičích. Ono se vlastně všechno tak nějak opakuje, jen s jedním rozdílem, dříve nebylo tolik rozličných hraček jako se nabízí dnes. A ti dva, když se tu sejdou, pořád mě překvapují,

Leden se blíží k polovině, a ona mi od září ještě kvete, asi se za péči odměňuje....Taková drobná listopádka, co by v záhoně zimu nepřežila. Měla by spát a odpočívat,

Možná budete zvědaví s kým jsem se poprala, tak pěkně od začátku...

Jarča má letitý vavřín, vzrostlý keř v květináči a já si ho z něj chtěla také namnožit. Když nějaký rostlinný "oplégr" získám, tak je to pro mne vždycky výzva. Jenže ten z vavřínu, ne a ne se ujmout,

Tyto chvíle mám ráda, jsou jenom moje a tak si je patřičně vychutnávám. Přes den mám veselo, až když se den ke konci nachyluje, najdu si čas jen pro sebe a sklouznu pak často k rozjímání.... O hlídání Matěje jsem už tu psala, trochu té starosti ale života zpestření. Už je zas ve školce, abych však nevyšla ze cviku, pro změnu hlídám zas Kryštůfka. Ale jo, zvládám to, jenom to jídlo, kdyby se zlepšilo.

První novoroční ráno je už v nenávratnu, i to druhé a třetí, dál už nám pádí neúprosný čas. A to první ráno často provázejí různá předsevzetí a dobré úmysly pro nastávající nový rok, který jsme zrovna přivítali. A o jejich splnění ví každý své, a myslím si, že sotva kdo to bere zcela vážně. Proto si žádná předsevzetí nedávám, vím, že bych je stejně nesplnila.