Jako lék...

Těšit se pohledem na krajinu, nad kterou vstává zimní slunko, pomalu projít důvěrně známou cestou, tu a tam se pozastavit, a tiše se kolem sebe jenom dívat a dívat...Takový blahodárný lék po těch šedivých dnech, tak ten jsem si s chutí po ránu vzala.  Do modré se barvila nebeská báň, z šedého mušelínu za horami se probouzelo slunko, a tak jsem popadla foťák a na chvíli se vydala ven. Jako ten lovec co neúnavně číhá, na kořist, kterou chce ulovit....jejda, to je ale přirovnání !

No vždyť, já také "lovila" - očima pro duši, docela nenasytně, a bylo mi prima, to je ten lék.....

Nejenom pro sebe, ale i pro vás....

....slunko za zády, vrhlo můj stín....

A dnes jsem se rozhlížela v okolí, jenom při zemi, až někdy příště, se vydám na nějakoutu rozhlednu

A kdo chce víc obrázků, tak ještě přidám, sem, do  galerie.