Leden se blíží k polovině, a ona mi od září ještě kvete, asi se za péči odměňuje....Taková drobná listopádka, co by v záhoně zimu nepřežila.
Měla by spát a odpočívat, schovaná v zemi ve skleníku, kam jsem ji v prosinci zvenčí přemístila. Ale tam zem ještě nepromrzla, proto květ vydržel, co síly má, je prostě neúnavná...
To já o sobě říci nemůžu, proč to nepřiznat. Na mne únavá dost často doléhá, není divu, vždyť už nejsem žádná mladice.
Jo, jo, takový už bývá život........
A chybí nám sluníčko, chybí nám moc, vždyť kolikrát vysvitlo od vánoc? I sníh nám tu chybí, je to jak v předjaří, ta zima je podivná, kéž jaro se vydaří !
Za chvíli převezmu k hlídání Kryštůfka, budu mít veselo celičký den, když počasí dovolí, i procházka bude.....
Aspoň tak jako na obrázku by mi obloha stačila, trošičku azuru, jé, to bych brala....
Ještěd je schovaný, dá se jen tušit, kdepak se vrcholek skrývá ?
A zima je na sníh prozatím skoupá, ten drží se jenom na kopcích.
Tak cestou tím dnešním dnem, ať šťastné jsou vaše kroky...........