V mém případě platí dnes obojí, hlavu si lámu jako divá, mozkové závity jedou na plné pecky a ono NIC ! Hlavu mám děravou, kam jen jsem ty klíče od kůlny včera odložila? Nejsou v garáži na svém místě, nejsou ani tam, kam je doma občas položím, nejsou nikde, asi se do země propadly....A do kůlny chodím denně, slepicím a ptáčkům pro krmení, a také sebrat od slípek nějaké to vajíčko...A těch klíčů na svazku bylo víc, tak je přehlédnout snadné není a dnes jsem je hledala jak jehlu v kupce sena. Ostatní z domu - nikdo nic, klíče v rukou prý nikdo z nich neměl, tak tedy zbývám jen já ! Jaképak zatloukání, ano, měla jsem je, slípkám jsem sedání čistila, jejich trus v kbelíku k jabloním na zahradě nosila a sněhem se ploužila... Vyčistit kurník, zamést ten binec, pořádek po sobě zanechat, když měla jsem hotovo, vím, že jsem za sebou zamykala, tak sakriš, kam se ty klíče ztratily? A dnes nikdo nic, nikdo o nich neví, nikdo je neměl, tak sama hledat jsem se je vydala. Okolo jabloní, boty mokrým sněhem promáčené,nikde nic, po klíčích ani stopa. Už jsem to vzdala, náhradní máme a já nové si nechám udělat. "Hele, Honzo, ty jsi včera navečer bral z kůlny sněhovou frézu, čím jsi tu kůlnu odmykal?" Synek mi povídá " měl jsem svoje, ty druhé jsem ani neviděl...."
Před chvilkou Honzíček přišel a svazek těch klíčů mi podával. "Jé, kde jsi je našel, já všechno prohledala..." "Měl jsem je v bundě " jasně, zjistil to, když si ji oblékl, že půjde s rodinkou ven. "Jo, mami, ale stejně za to můžeš ty ! Ty ses mě večer ptala, jestli jsem v kůlně nezavřel Maxe, že tam máš na myšky políčeno...tak šel jsem se přesvědčit, no, klíče jsem vzal a do rána zapoměl..."
