Nelekejte se, srážka se žádnými blbci se konat nebude, já jenom přemýšlela, co dneska uvařit. Každý den u plotny ? Raději nebudu rozebírat, jsou jistě činnosti příjemnější, co naplat, když jsem se jako děvče narodila, tak mám v životě, to výsostné právo, v kuchyni si dosyta "užívat"...
Ráno mě napadlo, udělám lečo, brambory k tomu, dědouš ho docela rád. A pak mě napadlo, co třeba blbouny ? Už jsem je dlouho nevařila, tak dostal dědoušek na vybranou. "Co bys chtěl k obědu ? Lečo nebo blbouny s borůvkami?" Odezvou chvilka ticha k rozmyšlení, čekám.." Tak udělej blbouny, ty bych si dal...." Kápl mi do noty, i já měla chuť.
Zadělám těsto, nechám nakynout a mezitím umelu mák.
A ejhle hnedle, budou ty knedle... Tak ještě chviličku odpočinout, mezitím polévku uvařím. Byla dobrá, fazolková....
Z mrazáku borůvky vyndala jsem, jen Irenka ví, kdo mi je dal, a ještě mi na koláč zbylo....
Jedem dál, šup, šup, žádné rozjímání...
Ještě chvilku odpočinout a pak jen uvařit.
A za oknem z kuchyně je všechno bílé, aby ne, je správná zima a tak dědoušek venku cestičku prohazuje a já se tu snažím, aby mu chutnalo, tak to je...
Tak honem "vyblejsknout" dědovu porci, rychle, aby mě neviděl - vím co by řekl - "nejsi ty praštěná, že i jídlo si fotíš ?"
No jo, když já vám chtěla, pár blbounů jenom ukázat. Tak se totiž u nás běžně říká ovocným knedlíkům z kynutého těsta, a víte jak výtečné jsou třeba ty povidlové? Jenže loni švestky nebyly, proto jsem žádná povidla nevařila...
Jo a na závěr - pochvala přece jen byla - "byly dobré", řekl mi dědouš před siestou. No ještě víc másla na posýpku, to by rozhodně chtělo, jenže můj muž to nesmí, proto tak málo...