Pořád mě překvapují...

Jako bych zapoměla, že moji tři synové byli kdysi také tak malí, že byli hraví a že měli také tu  dětskou fantazii, při všech těch hrátkách klučičích. Ono se vlastně všechno tak nějak opakuje, jen s jedním rozdílem, dříve nebylo tolik rozličných hraček jako se nabízí dnes. A ti dva, když se tu sejdou, pořád mě překvapují, hlavně ten starší, Matěj, to je hotový generál ! Teď nejraděj hraje si na vojáky, on musí být velitel a Kryštůfek ten podřízený vojáček....

A který kluk nehrál si někdy tak trochu na vojáky? A když přišel ten čas a pak na vojnu šel, mnohému z nich se jistě nechtělo. A přitom se říkalo: Počkej, vojna z tebe chlapa udělá !  Kromě stavebnic, aut a jiných hraček, se kterými si pohráli, napadlo Matěje, že prý jsou oba dva zranění."  Babí, podívej, mamka nás ošetřila!" hlásí mi Máťa s radostí.  Jasně, že bylo to jako, byla to hra, ale Kryštůfek svůj obvaz nechtěl dát pryč, když s rodiči domů pak jel, měl ho schovaný pod čepicí, jak to své "zranění" prožíval....

Fotka je mizerná, nekvalitní, ale blažený výraz poznat se dá....