Rok utekl a jsou zase tady  - PRÁZDNINY !  Které dítko, který školák ba i studentík, kdo by se na ně netěšil?  A dneska takový  sváteční den, rozdávalo se přece výzo, někde radostí plno, někde možná i nějaká ta slzička ukápla...A venku je krásný, slunečný den a já

Mám doma keřík borůvek, nějaké na něm budou, jen tak do pusy, na ochutnání. Až časem ten keřík povyroste a bude jich na něm více, myslím, že plný kbelík té úrody nikdy nebude. Na plný kbelík těch lesních, opravdu nejchutnějších, dnes můžu už  jen vzpomínat....Jó, tenkrát, to bejvávalo...

Jó, svatba !  To vám byla jednou jedna velká a veselá svatba....

K této  vzpomínce mě přivedl jeden článek, tady na blogu, byl o průběhu jedné svatby. A tak jsem si cosi připoměla....

Tak tedy -  Byl 3. červen, před sedmnácti

Bohatě rozkvetla a a jak jsem se na ty drobné růžové kvítky dívala, vynořila se mi vzpomínka na jeden takový výlet do Jizerek, s cílem Olivetská hora. Tuto kolkvitzii jsem si vypiplala z pouhého dřevitého řízku, který jsem si jednou utrhla z velkého keře na zahrádce u mé sestřenky Jany.  Po letech narostla do dnešní krásy a myslím, že kdyby ji Jana mohla vidět, měla by z ní radost, tak

Posledně jsem si tu vzpoměla na jeden veselý zážitek v Holandsku a když už jsem zabrousila do vzpomínek na moje cestování za poznáním světa v době, kdy se nám konečně otevřely hranice do ciziny, tak se mi vybavila moje první taková dlouhá cesta autobusem Karosou. Klidně se mi smějte, ale přiznávám, že do té doby jsem dál jak  "za humny" nebyla, tedy přesněji, do té doby

Na jednom blogu jsem tady četla o studeném velikonočním nocování a v tom se mi letmo vybavila jedna taková podobná, úsměvná vzpomínka....

Tenkrát, uprostřed května, jsem byla na poznávácím zájezdě v Holandsku, kam jsem se samozřejmě hodně těšila a mezi účastníky bylo dost kolegyň z

Rok co  rok, jarní úklid a ve všech podobách - nablýskaná okna, čisté firhaňky, obydlí proluftované čerstvým jarním vzduchem a kdo má u domu zahrádku, i tam se může dosyta vyřádit , prostě jak je komu libo....

Na jeden jarní úklid si tady zavzpomínám, sice nešlo o okna, ani

Tady u nás, v roce 1957 pár místních nadšenců založilo jabloňový sad. K tomuto účelu jeden z nich daroval pěkný pozemek. V té době se zakládaly spolky zahrádkářů, tak se stalo i v naší obci. I já jsem po čase do spolku vstoupila, stala se ze mne zahrádkářka, skoro bych mohla říci, že členka svých povinností docela uvědomělá... Jak ubíhal čas, ti co u zrodu toho sadu stáli, tak postupně umírali

Ještě dnes zůstanu u rybníka, no, vlastně přesněji  na jeho hladině, to synek mi připoměl jednu příhodu, kterou jsem tam zažila. Kdybych se při ní viděla, asi bych se prohýbala smíchy....

Když jsme sem přijeli na návštěvu,

Jo, asi bych zasloužila, když si představím, jakou maminka tenkrát prožívala noc, jaké obavy a strach o svou dceru musela mít, když ta se jí domů do tmy z výletu nevrátila, ale  naštěstí přišla hned  v časné ráno. ..Jaký strach srdíčko svírá, když jde o potomka, to může posoudit každý z nás, až když sám v rodiče dospěje...

Už je to pěkná řádka