Poslední prázdniny na základce, v osmapadesátém roce, no jo, v minulém století to bylo, na ty se zapomenout nedá. Tenkrát, těm co už vycházeli, zajistila škola na rozloučenou týdenní výlet do Vysokých Tater. To byly zážitky, žádný dokument nemám, jen to co mám v paměti uložené. Tu noční cestu vlakem a ranní svítání a za špinavým okénkem, už na Slovensku, vidíme kolem samou vodu. Rozvodněný Váh, museli jsme přespat jednu noc v Žilině, kdesi byly tou povodní podemleté koleje. Ten týden v Tatrách jsme si užili, ubytovaní jsme byli v chatě Kapitána Nálepky a podnikali každý den nějakou tůru. I na Teryho chatu jsme se dostali a na Štrbském Plese se na lodičce povozili. Bylo to krásné poslední rozloučení se školou a se svými spolužáky. Všechny si jménem pamatuju, kdyby tu přede mnou stáli, s tou tváří jako tehdy, všechny bych je poznala. Některé jsem už pak nikdy neviděla, některé potkávám, pár už jich nežije.....
A ty moje prázdniny po základce ? Žádné moře, žádné nicnedělání, žádná bezmezná svoboda ! Pěkně do družstva na brigádu, na botky a na kabát si na studia vydělat. Byly žně, žádné kombajny, panáky na poli stavět se musely, a v tehdejším JZD byla každá pomocná ruka dobrá. Já, holka z vesnice, tohle jsem znala tak jsem s ženskými po poli běhala a těch pár korun si vydělala. Nejlepší bylo pšeničné pole, nejhorší bylo žito...
Nelituju, že jsem si užívat nemohla, byla jinačí doba. Nejde to s dnešní provnávat. ....Tak přeju všem těm nynějším školákům - Jen si prázdniny co nejvíc užijte, ať máte na co jednou rádi vzpomínat !
