Na jednom blogu jsem tady četla o studeném velikonočním nocování a v tom se mi letmo vybavila jedna taková podobná, úsměvná vzpomínka
Tenkrát, uprostřed května, jsem byla na poznávácím zájezdě v Holandsku, kam jsem se samozřejmě hodně těšila a mezi účastníky bylo dost kolegyň z práce. O tom, co všechno jsme všichni viděli, nebudu psát, bylo to opravdu zajímavé a kromě foťáku jsem sebou měla poprvé i kameru abych si mohla to krásné zvěčnit naživo. Jo, pěkně se cestou pronesla, to jo, dnes už jsou kamery malé a mnohem skladnější...Počasí nám přálo, viděli jsme hodně, vzpomínky zůstaly živé, jako by to bylo včera... Na noc jsme byli všichni ubytováni v jednom takovém kempu v klínu májového lesa, tá nádherná svěží rána, okolní ticho a klid, kvetoucí tráva plná rosy i kukačku jsem tam tenkrát zaslechla, vidět to, poslouchat - to byl hotový balsám pro duši.....Spali jsme v malých dřevěných chatkách, skromně vybavených, čtyři palandy, stolek a dvě židle, maličký kout s policí, s vařičem a pár kousky nádobí, pro vodu se muselo do nedaleké umývárny, ani věšák tam nebyl, jen do prken zatlučený jediný háček....No a co, po celodenní dlouhé a únavné cestě, Eva, Jitka, Hanka i já jsme byly rády, že máme kam složit hlavu. Když jsme se ke spánku přichystaly, v domění, že padnem jak podťaté byla nám příšerná zima, pod slabou dekou a jen v pyžamu - prostě jsme "klepaly kosu ! " Tak jsme se postupně navlékaly do svetrů, ponožek a i ty bundy a kalhoty by se nakonec šikly, jéje, to bychom měli všechno zmuchlané, tudy cesta k zahřátí přece jen nepovede ! I tak byla veselá nálada, však my si poradíme, saunu si uděláme, některou napadlo. Do umývárny pro vodu, na vařič hrnec a po tom snažení jsme nakonec spaly, a i srandiček jsme užily dost...když je kamera k disposici, pár záběrů z chatky před spaním bylo...na horní palandě, všemožně zachumlaná, na hlavě šátek uvázaný, pod dekou sedím já ...."kluci nelekejte se, já nejsem strašidlo, to jsem já, vaše maminka" - přesně doslova jsem v tom záběru tenkrát pronesla.
