Posledně jsem si tu vzpoměla na jeden veselý zážitek v Holandsku a když už jsem zabrousila do vzpomínek na moje cestování za poznáním světa v době, kdy se nám konečně otevřely hranice do ciziny, tak se mi vybavila moje první taková dlouhá cesta autobusem Karosou. Klidně se mi smějte, ale přiznávám, že do té doby jsem dál jak "za humny" nebyla, tedy přesněji, do té doby nikdy v žádné cizině....jo , bylo to skutečně tak. Poprvé jsem měla lákavou možnost zažít nepoznané, být týden na cestách, bez denních starostí, bez péče o rodinu,bez pracovních povinností a volná jako ten pták ! Ale jako ta správná kvočna co se stará o kuřátka, jsem doma svým chlapům navařila, sepsala befel co a jak - že tu zůstanou těch pár dní sami,v duchu jsem si tichou výčitku připustila...Ale oni mi ten zájezd opravdu přáli, vím to vím.
Běží mi vzpomínka jako ten film...jak sedím na místě, v autobuse u okénka a dívám se, dívám na ubíhající krajinu. Autobus plný štěbetání, aby ne, většinou samé ženské, to se to potom treperendí, o dětech, o práci, prostě o všem možném. Moje myšlenky do představ zabíhají, jaké to bude, co všechno uvidíme, opěvovanou Paříž, tu sladkou Francii...v tom mě z myšlenek vytrhne vedle mne sedící Jiřina: "Ty nebudeš jíst ?" "Ne, nemám hlad.." A kolem mne tu a tam samé šustění sáčků se svačinou, možná už z dlouhé chvíle dostali všichni hlad.. Po dalších hodinách jízdy se zase Jířa posilňuje a já jako sfinga z okénka koukám dál. .. "Ty nebudeš jíst ?" ptá se mě znovu. "Ne, já nemám hlad" - "hele, nekecej, ty sis na cestu nevzala nic sebou?" "Ale jo " "Tak kde to máš?" nedůvěřivě se na mě kouká. No musela jsem s pravdou ven. Jo, jídlo jsem měla, ne že ne, ale já trubka si ho do většího zavazadla přibalila, a to bylo kde? V hromadě ostatních, dole, v tom zavazadlovém prostoru. Klidně se mi smějte, prostě bylo to jako když šel ten hloupý Honza do světa ! A vůbec, k tomu zavazadlu jsem se dostala, když beze zbytku uplynul celý den, no a co, 24hodinový půst nikoho přece nezabije ! Jenže Jiřka nedala jinak - "tady máš sekanou, chleba a okurku, nekecej a koukej to sníst !" mi nakonec poručila. No a já se pro příště poučila
No a o dalším mém cestování zas někdy příště,
a slibuju, že o nějaký ten malý trapásek nouze nebude
Jo, jo, tenkrát ve Švédsku, to se mi zase přihodilo, ale víte co, o tom opravdu až příště.....