Jak mi  do vzpomínek paměť sahá , jó, to byly jiné zimy než  zažíváme dneska. Když venku  napadalo hodně sněhu, když přišel mráz až praštělo, když na potoce voda zmrzla  a rampouchy ho zdobily. Bylo klouzání a koulování, na sáňkách sjíždění  s kopečka, na šlajfkách na

Když se ohlédnu zpátky za předlouhou řadou let, tedy až do svého dětství, nepamatuji si, že by k nám někdy vtrhnul čert a s ním přišel i rozvážný Mikuláš se svou štědrou nadílkou. Tenkrát i takový jediný pomeranč byl pro nás vzácností, ale chutná domácí jablíčka nám všechny pamlsky bohatě nahradila. Skokem se přenesu do dalších let, to mi mohlo být tak třináct, když jsme se s jednou spolužačkou

Co různých myšlenek táhne hlavou když ve stáří  zradí zdraví, když pak  lidské  tělo uzemní jen k přežívání, takové myšlenky jsou  strastiplné..."raději nebýt, stojí to za prd ", řekl mi stručně můj starší  brácha....Pryč od jeho trápení, hovor jsme stočili jiným

O čem tu pár řádků napsáno bude? O malé vzpomínce na dětství...Neúprosný a rychle pádící čas z něj střípečky  prožitků v paměti uchoval, tak si něco z nich občas připomenout bývá docela milé, ale snad už to jinak nejde,než bez dávky nostalgie....

Když to porovnávám s dnešní

Byl červen a tak jako letos se na konci letopočtu psalo číslo osm. A  osmou třídou nám skončila i základní školní docházka. Je to už tak dávno, psal se rok 1958 a já s trochou nostalgie vzpomínám na ten poslední týden a v optické paměti si vybavuji všechny tváře mých spolužáků

Prohlížela jsem si historické obrázky různých staveb našeho města a porovnávala co se u některých změnilo. A když jsem se pozorně zadívala ne tento dům, vybavil se mi jeden malý okamžik, kdy jsem se ve své domněnce nezmýlila.

Nevím kudy ti dva z budovy utekli,

Dnes žádné dlouhé povídání nebude.Jen se zmíním, kde jsem malého vzteklíka viděla. Vítal nás na kraji parku Vigelanda, v norském Oslu, kam jsme si zašli prohlédnout velké seskupení nádherných pískovcových soch s výstižným názvem Strom života. Ten vzteklík tam stál na podstavci, zcela nahý, a výraz v tváři napovídal, proč se Vzteklík jmenuje. Mám něco málo retrofotek a na nich malé děti, včera jsem

Ve skutečnosti se tak nejmenoval, ale bystrozraký byl, a jak  !  Měl oči jako jehly, skoro propíchnout uměly, bylo obtížné se do nich dívat. Kdo ? - jeden profesor ve škole, co nás učil. Když se tenkrát moje mamka vrátila z třídní schůzky, prohlásila: "Ten tmavovlasý s tou bradkou, ten má oči jako trnky, jeho pohled přímo propichoval, divný pocit, já ti nevím..." Mamka ho viděla,

Před pár dny jsem vzpoměla na svůj prohřešek - jít za školu, tak jsem vzpoměla na ten tvůj, moje věrná kamarádko, vím jak to bylo, i když jsem tam s tebou nebyla, tak jako jsi nebyla ty, se mnou, v té naší stodole.....

Dívka, těsně před maturitou, chlapec krátce po vojně. Oba čistí, nezkušení,

Navštívila mě Krista, moje věrná kamarádka,  už od studentských let. A jak už to bývá , zabrousily jsme i do vzpomínek, nejen na školu ale i na další životní štaci -  na práci, která nás potom čekala a shodly jsme se, že to bývalo  podstatně jiné, než je dnes. Při nedávném pobytu v nemocnici jsem si všimla, že personál má svou práci rozdělenou podle dosažené odbornosti, to za nás