Pan Bystrozraký.

Ve skutečnosti se tak nejmenoval, ale bystrozraký byl, a jak  !  Měl oči jako jehly, skoro propíchnout uměly, bylo obtížné se do nich dívat. Kdo ? - jeden profesor ve škole, co nás učil. Když se tenkrát moje mamka vrátila z třídní schůzky, prohlásila: "Ten tmavovlasý s tou bradkou, ten má oči jako trnky, jeho pohled přímo propichoval, divný pocit, já ti nevím..." Mamka ho viděla, jednou, snad dvakrát, ale co my, plná třída děvčat ? Mluvím za sebe, já respekt měla, však jsme ho měli jen na dva předměty - dějepis a psychologii. Ten dějepis,  naštěstí jen v jednom roce, k čemu by budoucí sestře sloužil v praxi ? A právě ten dějepis pro mnohé nezáživný, ale zkoušení z látky muselo být a to bylo někdy zajímavé. Vidím to jako by to bylo včera -  Stupínek pod katedrou,  za ní na zdi nezbytná  černá tabule.  Dvě řady lavic, a pár oken ve třídě. A bylo tam zrcadlo, takové obyčejné, podlouhlé, a zavěšené mezi dvěma  okny, vedle té katedry. A vidím to jasně jak to probíhalo, když přišlo  zkoušení.  Pan Bystrozraký seděl za katedrou a kladl té vyvolané otázky,  jednu za druhou. Bylo pár děvčat ve třídě, ta  když neuměla, chytala  nápovědu, právě přes to zrcadlo. To se pro jistotu předem domluvily, že budou v zrcadle odezírat. A nápověda, skrčená za zády té před sebou sedící,  se snažila jak to jen šlo, a zkoušená správnou odpověď  vždycky pak dala. Pan Bystrozraký nehnul ani brvou, do zrcadla ani nemrkl, to by se musel natočit, aby tam viděl.Po poslední otázce kterou dal, a ta byla zodpovězena,, vzal svůj notes a řekl: " Výborně, píšu vám za pět !" A pětku jí  napsal a vzápětí vyvolal další, a víte kterou? No, přece tu, tu odvážnou nápovědku ! A jak asi dopadla ona - to už nevím. Ale vím, že já do toho zrcadla při zkoušení nezírala, a také napovídat nesvedla, a kdybych náhodou látku neuměla, tak bych kouli také slízla, ale poctivě !  A tak mě napadá, že na tom něco bylo, že jeho pohled uměl propíchnout tak, že viděl úplně všechno, a nikdo ho žádnou fintou nepřevezl, a i když se snažil, tak pohořel....