Ten start jsem si dnes sama odpískala, to abych  v předvánočním klání včas dosáhla cíle. Jestli si myslíte, že jsem vyběhla jako fretka, tak to jste na omylu, moje pracovní tempo je víc podobné pohybu kulhavého tažného koně, ale i ten zvládá téměř vše, co se od něj očekává....Pustila jsem se do cukroví, mám zatím jen první dva druhy, Terka mi dělala společnost.  Dala jsem jí malý kousek

Téměř všechno z toho, co jsem si předsevzala, jsem tak tak stihla.  Včera se objevily první nesmělé sněhové vločky, jen takový náznak, že se blíží zima. Ale víkendový mrazík ten mne zaskočil ! Docela silně udeřil tak, že mi promrzly  listopádky , ještě kvetoucí v nádobách před domem. Měla

Jak si to kdo zařídí, tak to má, tohle mi kolikrát prošlo hlavou, a těžko se mnohému odvyká, já nevím jak vám, ale mně to moc nejde. Abych to upřesnila - i když se mi to zdá nekonečné, do nekonečna to nepůjde. Jako pimprlátko na drátku už dávno nejsem, za tou prací pokulhávám čím dál víc a ten konec se ze všech sil snažím oddalovat, teď ještě ne, teď ještě ne....Abych vás nelekala, černé myšlenky

Každý z nás si do života z dětství něco přinese, věřím, že většinou to bývá jenom to dobré.   Když pak  člověk v některém zvyku  po předcích pokračuje dále, tím si své předky živě připomíná... Jablek se letos urodilo hodně a tak přišel ke slovu jeden můj zvyk, který jsem převzala od babičky, na venkově kdysi běžný, sušit křížaly.

Terka má rýmu, nemůže do školky, tak babča hlídá.  " Babí, já ti něco pošeptám" a začne mi šuškat do ucha.  "Terezko, musíš mi to říci normálně, víš, já nerozumím co mi šeptáš." A ona se na mne svými hnědými kukadly podívá a řekne:  "Posím, pustíš mi v  televizi nějaký DEBILOTINY ?  "Co to je, to nevím" - ptám se zas já.  "Ty

Svůj život máme osudem vyměřený, je jako ta hořící svíce, která jednoho dne prostě zhasne, a co bude dál...? V prvních listopadových dnech asi málokdo opomene zapálit svíčku k památce svých milých blízkých, kteří nás už opustili, je to smutný dušičkový čas. Květiny a tisíce plamínků na hrobech 

Jaképak to jsou starosti, že jo? Jestli je zahrada uklizená, jestli je shrabané listí, jestli je hotové to či ono, to co se každý rok opakuje, takový kolotoč práce plný, který někdy i těší, jindy zas unavuje....Dnes je za okny opravdu nevlídno, dnes si od zahrady dávám pohov, včera mi to docela stačilo, ale jak o tom přemýšlím, moc toho za mnou vidět není...Když  jsem se hrabala u rybízových

Když se nás většina sejde, neubráním se myšlence, že by naši rodiče koukali, jak je řádka dalších narozených dlouhá a jak se na rodinné klubko nabaluje....Náš tatínek všechna vnoučata nezažil, natož pravnoučata, maminka měla  větší štěstí, ta se aspoň dvou pravnoučat  dočkala....ale Ivana, Lukáš, Michal, Matěj, Kryštof, Tereza a Filip, už svou prababičku nepoznali, ani dvě prapravnučky,

Čemu dát přednost, pro co se rozhodnout ? Žádné dlouhé rozmýšlení, když mi Jarča zavolala -" co děláš ?jedeme k lesu,  chceš jet s námi?" A já zrovna byla připravená že se s mladými svezu do Kauflandu  na nákup. Jen si ještě obout boty a šup, už bych byla pryč ...  Lákavá nabídka, zlátnoucí les, tomu přece neodolám ! Odložím tašku a peněženku, rychle se převléknu a už stepuju

V letošním červenci jsem už na Jizerce byla, to když jsme se s Jarčou drápaly na Bukovec a s jeho vrcholu pak shlížely dolů na to malebné místo s  porůznu roztroušenými horskými chaloupkami, a na hluboké lesy kolem, které se táhnou dál až za obzor. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se na Jizerku  znovu brzo podívám... Přijela mě navštívit Hanka a tak jsem měla v plánu nějaký menší nenáročný