Z mlhavého rána se včerejší neděle nakonec vyloupla do docela hezkého dne, i když  prokřehlou zem slunko už neprohřálo, přece jen se snažilo. Naše rodinka si do tohoto místa malý výlet plánovala nedávno, ale tenkrát los padl na Panskou skálu, i když je to od nás dál, měla jsem z volby radost.

Kolem domu je tolik práce, ale jako zajíc neuteče, nic se samo z místa nehne, ono si to počká....Půl hezké soboty jsme využili příjemněji, než se jenom na zahradě lopotit, padla volba, že nejdřív na výlet, a pak? Na trochu práce síly zbydou, nic se nesmí ošidit... Tak kam se kouknem ? Prý k jablonecké přehradě, nebo k Panské skále? K losování nedošlo - k Panské skále, jasně, nikdo nebyl proti.

Měla jsem v plánu že se s vnoučaty svezeme vlakem, jenom pár zastávek, nedaleko za humna. Dojdeme k zámku Lemberk, dáme se starou lipovou alejí, zastavíme se u Zdislaviny studánky, ochutnáme zázračnou léčivou vodu a vším co cestou potkáme se dosyta pokocháme a pak zase k vlaku a zpátky domů. Jenže z mého plánu nakonec sešlo, o své pohybové  indispozici tu nebudu vykládat, už takhle mě to pořádně

Byl to pro mne neplánovaný minivýlet, rozhodnutí ze dne na druhý den. Nabídku svézt se pohodlně autem až na Jizerku jsem neodmítla. Švára jel na osadu něco opravovat, traktor či jiný zemědělský stroj a Jarča mi navrhla - pojeď s námi, někde se spolu projdeme. Když jsme se v cíli obě vyvalily z auta, jen tak z legrace Jaruš použila známou hlášku - "to je dost dědku, žes nás taky někam vyvez"

Od Janovických pousteven jsme zamířili k obci Křížany, autem jsme tam dojeli cobydup, i když cestou nás brzdila právě probíhající úprava povrchu silnice. Zaparkovali jsme na malém plácku u krajnice a vydali se k uměle vytvořenému rybníku, který byl v loňském roce zkolaudován a podle nedalekých skal pojmenován  KRKAVEC.

Byl to  výlet do malého mělkého údolíčka nedaleko Janovic v Podještědí,  s cílem najít pozoruhodné místo kde jsou v pískovci vytesané malé komůrky se zajímavou historií.

Měla jsem štěstí, že 8.5.2019, v ten  sváteční den jsem měla možnost podívat se na Jizerku, do míst, která mám moc ráda. Tentokrát nebyla procházka kolem říčky Jizerky, tam už mám pěšinu mnohokrát prošlápnutou, ale cílem byly kvetoucí narcisy, v horní části osady, kolem Hnojového domu Gustava

V minulém článku jsem  o Kristýně nic nenapsala, jen jsem ji v úvodu představila obrázkem. Za zmínku stojí skutečnost, že  v tom místě se původně těžil lignit.  Důl je již mnoho let zatopen a vodní nádrž slouží už jen  k rekreačním účelům. Němci i Poláci to k ní mají jenom skok a tak v létě je kolem Kristýny skutečně živo, včera, při naší procházce tam byl klídek,a tak jsme

Tenhle nedělní výlet v slunečném dopoledni mou psychiku nabil tak pozitivně, že ještě doma mi v uších doznívalo šplouchání klidného toku vody a vůbec, bylo to prostě fajn. Synova rodinka mě vzala na tuhle pěknou procházku podle vody, fotky řeknou víc, nebudu to rozvádět...

V letošním červenci jsem už na Jizerce byla, to když jsme se s Jarčou drápaly na Bukovec a s jeho vrcholu pak shlížely dolů na to malebné místo s  porůznu roztroušenými horskými chaloupkami, a na hluboké lesy kolem, které se táhnou dál až za obzor. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se na Jizerku  znovu brzo podívám... Přijela mě navštívit Hanka a tak jsem měla v plánu nějaký menší nenáročný