"Nechceš jet na otočku s námi ?" zeptala se mě Jarča.  Jasně že jsem řekla - "to víš že jo, ráda !" Ráda se podívám zase tam, do jiného kraje, kde žije druhá sestra Maruška.  Jen co jsme přijeli k Turnovu už jsem se ubíhající cestou mohla kochat tím, co se mi líbí a co tady u nás téměř neuvidím. Lány obilí ! Už zlátnoucího ječmene, lány ještě

Je pár dní před vysvědčením, už se nezkouší, už je rozhodnuto, někteří vědí jak to dopadne, někteří jsou v nejistotě, ale školní výlety bývají jisté. "Máťo, jak se těšíš na výlet, to bude bezva, viď ?" - ptám se vnuka. "Docela jo, babčo, ale stačil by mi jeden den, nevím jaké to bude, mně se tam nechce spát..."  "Uvidíš, že se ti bude líbit, užiješ si se spolužáky,

Ještě jeden malý výlet jsem si dopřála, díky tomu, že mne navštívila Hanka a já jí chtěla ukázat místo, kde nikdy nebyla. Napadly mne Dánské kameny, tam je nenáročný výšlap a navíc z parkoviště Na Výpřeži, lesem, po pěkně upravené cestě. Nevadí, že je listopad, a já mám ještě jiřiny i dosny v zemi,

Poslední říjnové dny jsem si dopřála trochu výletů,  a že podzimní práce venku nemám zdaleka hotové, to mne vůbec netížilo. Skoro jsem měla pocit, že když ne teď, tak už se do přírody hned tak nedostanu. A také mi nahrálo, že mne navštívila sestra Maruš a hned zase neodjela jak bývá běžné

Není výlet jako výlet....Dnes jsem měla výlet jedinečný, byl to výlet do nebes !  Počasí přálo, obloha azurová a studený větřík ničemu nevadil. Před desátou ranní, ve chvilce očekávání .....

Podzimní neděle lákala do přírody, já však nemohla být pánem svého času, byla jsem jak na trní.  Ale přece jen k večeru malá procházka byla, i když už sluníčko zapadlo za obzor. Cestou, vinoucí se pod bukovou strání jsme se spadaným listím pomalu brouzdali až k Martinské stěně, malé vyhlídce na

V Jizerských horách, na malém skalisku na samém vrcholu Olivetské, kdysi stála maličká chajda, zřejmě přístřešek sloužící k ukrytí při nepříznivém počasí.  Možná i lesním dělníkům v dobách, kdy byly Jizerky žalostně zdevastovány a bylo nutné vysazovat nové stromky. Na toto místo mne před dvanácti

Den za dnem běží, večerní soumrak přichází rychleji, léto se krátí, školní prázdniny budou brzo u konce.....

"Kluci, uděláme si malý výlet, co takhle na transbordér přes Nisu ?"

"Jo,jo, babí, tak jo !!"

Přejdeme po mostě přes řeku, chvíli se na něm zastavíme.  Voda korytem teče líně, teď nemá důvod pospíchat. Je čistá, ne jako

Rozhednu v Heřmanicích jsme si prohlédli, tak kam teď ?  U Jindřichovic pod Smrkem je malý větrný mlýn, tak se podíváme tam. Mlýn je funkční, jedna rodina, která tu žije, tu postupně vybudovala rodinný skanzen. Bylo bezvětří, tak  mlýn odpočíval, ale mohli jsme nahlédnout dovnitř,

Heřmanice nedaleko Frýdlantu je docela obyčejná obec, ale pyšní se rozhlednou a ne ledajakou.  Je to opravdu zajímavá stavba, tak jsme se k ní vypravili abychom si ji prohlédli.  Nestojí na žádném velkém kopci, jak rozhledny bývají, je na malém návrší porostlém stromy, jen výhled