Hezké odpoledne v jiném kraji.

"Nechceš jet na otočku s námi ?" zeptala se mě Jarča.  Jasně že jsem řekla - "to víš že jo, ráda !" Ráda se podívám zase tam, do jiného kraje, kde žije druhá sestra Maruška.  Jen co jsme přijeli k Turnovu už jsem se ubíhající cestou mohla kochat tím, co se mi líbí a co tady u nás téměř neuvidím. Lány obilí ! Už zlátnoucího ječmene, lány ještě nedozrálé pšenice, čisté, žádným větrem nezválené, to bude úroda, paráda ! Jen žito jsem nepostřehla, a takový čerstvý  chléb, jen ze žitné mouky, to by byla dobrota...Sem tam u vesnických domků vzorstlé ořešáky, a v korunách plno zelených ořechů, ty až dozrají, to se někdo bude mít, také bych si takový  obalený strom tou vynikající plodinou mít doma přála !  A růže, plno růží, na každém rohu cestou....

Jedna zastávka přece jen byla, tady na  zmrzlinu, příjemné osvěžení, chuťové i vjemové....

I tenhle kostel přes ulici tu mají hezký, když jsem si na zmrzce smlsla, tak jsem si ho také "cvakla".

A jedeme dál.....

Ještě kousek, kousíček za zatáčku, a už tam bude cesty konečná ! A také rybník Zrdcadlo.

A obloha se v něm odrážela svou modrou barvou tak jako v zrcadle...