Sprcha bez objednávky.

Rozhednu v Heřmanicích jsme si prohlédli, tak kam teď ?  U Jindřichovic pod Smrkem je malý větrný mlýn, tak se podíváme tam. Mlýn je funkční, jedna rodina, která tu žije, tu postupně vybudovala rodinný skanzen. Bylo bezvětří, tak  mlýn odpočíval, ale mohli jsme nahlédnout dovnitř, kde byly stopy mouky jak si majitel naposledy do zásoby umlel potřebné množství mouky na upečení vlastního voňavého chleba.

Pěkná chalupa majitele mlýna, tam ten čerstvě upečený bochník voňavého chleba musí chutnat ! Možná  i boule za ušima by si mi dělaly....

A když už tak vejletujeme,  zakončíme to putování zase rozhlednou v Příchovicích, v klínu Jizerských hor.

Tak to je ona ! Maják Járy Cimrmana.

Něco záběrů cestou k rozhledně, od Jizerek se to na nebi podezřele černá, tak snad to nahoru stihneme !

Tak honem, honem nahoru, žádné zdržování !

Už jsme vylezli, chceme se pokochat do dáli, jenže zlověstné mračno se valí čím dál blíž. Tady jsou jako na dlani Příchovice.

A obrysy Ještědu špatně viditelné.

a v tomto údolíčku už prší a žene se to k nám. A my jsem ještě nahoře, počkáme, nebo slezeme dolů ? Chvíli váháme a...

...a najednou dopadly první velké kapky. Schováme foťáky a dáváme se na ústup, ale tak rychle to nešlo. Pořádná sprcha z nebes to byla, byli jsme jako vodníci !

A dole, přímo nad tou starodávnou kuchyňkou ten Cimrmanův "maják" stojí. Kdyby se v kamínkách topilo, mohli jsme se usušit. Ale příjemně tu bylo. Tolik různých věcí všemožně posbíraných, ze kterých dýchalo starodávno, jsme si tu mohli prohlédnout. Tak aspoň něco z toho...

A venku mezitím vydatně pršelo dál a dál, to jsme si přece neobjednali !  Nakonec sešlo z další prohlídky,  z Cimrmanova lesoparku, tam bychom viděli podivných věcí ! Škoda, byli jsme zmoklí jako ty slepice, tak možná někdy zas příště....