Ještě před týdnem jsem si libovala jak je venku hezky. Přála jsem si ať to ještě do konce měsíce vydrží. Tu radost ti neuděláme,  tam kdesi v dáli řekl mocný "Větrník"- co rád kraluje v pohádce, a přizval si napomoc vytrvalý déšť a to příjemné teplíčko dolů hned srazil...To žádná pohádka

Jé, kdy já naposledy běžela jako s větrem o závod  ? To už si ani nepamatuju, jo, když jsem mohla utíkat bylo to prima, co bylo, to bylo a už není...K maratónu přirovnávám jen pádící běh času. Září už je v druhé půli, v krásném babím létě, a já nestíhám a nestíhám,  je to vůbec možné ? Vždyť jsem stále doma, tak co pořád dělám?

V minulém článku něco chybělo, tak abych to napravila, je to tady. Rybník Zrcadlo ......

Za chvíli se přehoupne půlnoc, srpen nám zamává na rozloučenou a do dveří vtrhne září, které za nimi už podupává...Koloběh času je rok co rok stejný, jeho běh je neomylný a zastavit se nedá. Život nám do cesty přináší všechno možné, jen na nás je, jak s tím naložíme. Toto rozjímání jsem začala psát před hodinou, i nějaké obrázky jsem přidala, ale noťas jako naschvál za srpnem zavřel oči, prostě

V horkém letním dopoledni se courám zahradou, tu zalít žíznivé květiny, tu svázat keře jiřin, které se do stran pod tíhou květů rozvalují, posbírat spadané leťnáky, z poloviny už nahnilé a končící v bioodpadpopelnici. A v koruně jabloně dál hodují vosy, které se někde poblíž zabydlely. V slunkem rozpáleném skleníku se v žáru "grilují"uzrálá rajčata a čekají až je někdo vysvobodí....Utrhnu

V tomto létě se u nás shora uvedená hláška stala  tradicí. K mému velkému potěšení jsem získala dobrovolného soupeře při hře Halma.Tuto hru s kuželkami - pro tvar herního pole jí říkáme hvězda, jsem kdysi dávno zřídka hrávala s maminkou, později se svým nejstarším synem, když se svou rodinou přijel na návštěvu. Převážně nad mnou vítězil, a dobře si pamatuju jako by to bylo nedávno, jeho potutelný

Ne vážně, po žádné pasece jsem za motýlkem  neběhala, to si jen tak Helenka Vondráčková v jedné písni zpívá....Ale motýly jsem chytala, ne však síťkou, jen hledáčkem foťáku. Na naší zahradě je lákají rudbecie, na těch rádi hodují, nepohrdnou ani pestrobarevnými květy cinií. A taková dřevina budlleja,

Léto je stále v plném proudu ale všimli jste si, jak se začalo denní světlo neodvratně krátit ? Měsíc červenec byl pro mne plný různých zážitků z rodinných výletů. I jeho poslední den jsem si užila při nevšední zábavě v lesním divadle ve Sloupu v Čechách, kam mne můj nejmladší synek pozval na bláznivou komedii Prachy. Při tom nás pobavili páni herci Langmajer a Kikinčuk. Vůbec mě netrápí, že jsem

Dneska by to šlo, řekla jsem v nedělním odpoledni dobře naladěná na další jízdu s Bertičkou.  " Kdo jede se mnou?" - padla známá otázka.  Bez váhání jasná odpověď - "my tři pojedem  na kolech, tatíka necháme doma." Měla jsem v plánu Srní sedlo, půl cesty  známe, dál se uvidí. Nikdo z nich nebrblal když do kopce museli kola tlačit a babča si jela pohodlně,

Posezení pod altánem u jezírka bylo chvílí pohody. Pochod mých myšlenek nic nevyruší,  hlavou letí jak z pampelišky pápěří...Slunce hřeje a známé zvuky občas klidné ticho rozvlní.Pod blankytnou oblohou zakrouží letadlo a někde nad Jizerkami se  ztratí z dohledu. Dívám se za ním a vzpomínám