Chytila jsem na pasece motýlka...

Ne vážně, po žádné pasece jsem za motýlkem  neběhala, to si jen tak Helenka Vondráčková v jedné písni zpívá....Ale motýly jsem chytala, ne však síťkou, jen hledáčkem foťáku. Na naší zahradě je lákají rudbecie, na těch rádi hodují, nepohrdnou ani pestrobarevnými květy cinií. A taková dřevina budlleja, to je lákadlo ze všech největší, ne nadarmo se jí říká motýlokvětý keř. Na latách voňavých kvítků jich ke společné hostině usedne i několik najednou a na každého z nich se tam místečko najde. A tak si motýlci poletují z květu na květ, a není snadné je zachytit tak jak bych chtěla. Jak svá křidélka roztáhnou v plné kráse tak v mžiku je k sobě zase složí. Jsou rychlejší než cvakne foťák, chce to trpělivost...

Prošla jsem kolem cinií a "chytila" jednoho brundibára co si tam vesele hodoval a neulétl jinam.

Na kmeni statné borovice také jeden motýl odpočíval, asi nabíral síly k dalšímu hodování, kdoví...

Tahle zelená "kobylka" mi letmo připoměla, jak jsme je jako děti o prázdninách chytali do dlaní, jak nás to lehtalo než jsme je pustili na svobodu, a že jich na louce tenkrát bývalo plno...kam se to ztratilo ? - čas to už dávno odvál....