Jaro je tady !  Já se také řadím mezi armádu těch nedočkavých, už aby svěží zeleň hrála prim, a vše co může, aby už rozkvetlo, i ti ptáčci si v ranním rozbřesku už  vesle prozpěvují. Jak  to ale bývá, počasi jako na houpačce, v sobotu slunko a na něm teplíčko, jo, to bylo tak lákavé! Proběhla jsem po zahradě, co kde kvete jsem koukala. Těšila se z fialek,  ale  posmutněla

Zážitek je týden starý, to bylo ještě předjaří. Tam za kopcem, nedaleko od nás, se táhne dlouhé údolí s malebnými chalupami nejen podle cesty, ale roztroušenými i po stráních. Projeli jsme ho až na jeho konec a já se cestou jenom kochala a "po svých" si ho projdu příště, mám to letos v plánu. Zastavili jsme pod viaduktem, známým

"Babčo, tahle knížka je pro tebe, za hlídání Terky, to si jistě přečteš ráda" -  tu  novou knížku mi s úsměvem podala její mamka Š. "Tak díky, a  koukám že má  bezva název, to se  do ní co nejdřív pustím".. Britská spisovatelka Judy Leigh ve svém humorném

V posledních letech tradice masopustu "vstala z popela", na mnoha místech se už pevně uchytila, nejinak tomu je i tady,  u nás...A kromě jiného se nabízí , že se při tom můžeš beztrestně namaškařit,  nikoho tím nepohoršíš,  všichni se tím pobaví, je jedno, že třeba i na tvůj účet....  nesmíš být suchar, ale musíš umět si  ze sebe legraci udělat, mladí i staří,

To setkání nebyl žádný velký babinec, byly jsme jen tři, sešly jsme se v domácím prostředí, u jedné z nás, a bylo to moc milé. Kdysi dávno, také my tři, se v té vesničce sešly, ale to jsme celý život měly ještě před sebou, seděly jsme u chalupy na lavičce pod hruškou, a maminka J. nám ven přinesla čerstvé, a tak  voňavé kynuté buchty, nadýchané jako peřinky. Tu hrušku, co tam byla a Jarča

Už několik dní se slunko snaží, a pohled na svět  je hned veselejší, i ti ptáčci si už prozpěvují, a  vesele jak zjara. Jako by už neplatilo - únor bílý, pole sílí, po sněhu už ani památky. Jen na kopcích se u nás ještě drží a i přírodní ledová malba na jezírku, na naší zahradě. Sněženky už o kousek poskočily,  jen víc  zdvihnout hlavičky a otevřít oči. Ten ledový obrázek jsem

V koutku duše  se tahle obava krčila a narůstala, jaký verdikt uslyším po dvou letech při kontrole na očním.  Jasně, šlo to raz dva, po důkladném vyšetření mě "potěšili" sdělením, že pro zakalení je nutné obě oči operovat. No jo, no...co se dá dělat, je to jako když se na starém stroji nějaká součástka opotřebuje, musí se taky vyměnit, aby dál fungoval lépe....A tak chtě nechtě,

Už třetí den je slunečné počasí a venku tak hezky.  Ale zimní měsíc únor   jakoby kormidlem  rejdoval směrem  k jaru, přiznám, že bych se vůbec nezlobila kdyby už bylo, ale i příroda má svoje pravidla, kterých by se měla držet. Moc na ně nedbá, když už se sněženky probudily v ještě promrzlé zemi, a už se jejich hlavičky nedočkavě tlačí ven.

To je jenom malé ohlédnutí za krásným létem, kdy na našem dvorku sluncem prohřátá dlažba dětské zadečky nestudila a lákala je k malůvkám. A k tomu není křídy dost, ta za chviličku zmizí. Čáráním na dlažbě, čáráním na chodníčku k altánu, na rukách i na kolenech,  prostě křída je úplně všude, někdy

Zařekla jsem se, že papriky už ne, že žádná semínka paprik nezaseju, že se na  to už vybodnu, abych si přidělávala práci, že beztak z nich nic nebude. Že jsou s tím starosti, kam to doma dát, když nejsou optimální podmínky a tak... Jenže, vůli mám slabou, tak jsem opět povolila a nad radiátorem