Zařekla jsem se, že papriky už ne, že žádná semínka paprik nezaseju, že se na to už vybodnu, abych si přidělávala práci, že beztak z nich nic nebude. Že jsou s tím starosti, kam to doma dát, když nejsou optimální podmínky a tak... Jenže, vůli mám slabou, tak jsem opět povolila a nad radiátorem už opatruju čerstvě zasetá semínka. A každý den, každou chvíli budu pokukovat, kolik jich nakonec ze čtyřech druhů vzejde. A vůbec, může za to časopis Zahrádkář, který odebírám, a do kterého předplatitelům vkládají občas jako dárek sáček s pár semínky různé zeleniny. Tak mi v únorovém čísle přišlo 7 semínek papriky Bělorožce , a to byl impuls k činu, přece je nezahodím ! A když už, tak už, do lehké zeminy s perlitem jsem ještě dala semínka z té pálivé na obrázku, a ještě z jiné mrňavé pálivky, jejíž malý plůdek jsem dostala jako raritu, a zvědavost co z ní vyroste byla silnější, než moje původní předsevzetí. A že bude extra pálivá, až se toho lekám ! Neboť když jsem ze suchého plůdku semínka vyklepla, v tom momentě jsem tu její ostrost cítila ve vzduchu , až se mi chřípí v nose zachvělo a oko zaslzelo. Celou story o paprikách zakončím ještě mně neznámým posledním druhem, jsem zvědavá co z něj bude, Ta semínka mi dala Hanka, prý z nějaké krásné a velké červené, kterou si koupila k snědku, prý to byla náramná dobrota! Tak se nechám překvapit, dojde-li moje snaha k zdárnému cíli, možná dám v létě vědět.....
