Naše sedmá třída na základce, takový průměr, řekla bych.  Žáci chytří i méně chytří, jak už to ve školách bývá. Majákem třídy byl Vašek, sice tak trochu pohybem nenadaný, ale hlavu měl, to tedy jo ! Kdyby nikdo z nás něco snad nevěděl, on věděl vždycky, to tedy jo.....

Bylo pár kluků,

Když jsem tu vzpoměla na moje nemilé setkání s vosami, vybavila se mi ještě jedna další příhoda. Stala se kdysi o kousek dál, jen co by přehodil kamenem Nisu....Jedno má společné, opět to byla  výprava na houby a příliš zdárně také neskončila.

Jednoho hezkého dne,

Kdykoliv kolem tohoto místa jedu, nemohu nevzpomenout, a i můj muž  v tu chvíli se škodolibou radostí občas připomene: "Hele, táto, vosy !!

Jednou jsme se vydali na houby do lesů za Hamrštejnem, u silnice je takový plácek, kde se dá auto zaparkovat. Byla jsem celá natěšená, jak

Jablka, jablíčka, ta letošní nadúroda mě úplně zahltila, tak jsem se pustila i do křížal. Jémine, ta známá věta - co je doma, to se počítá...no jo, v krvi pozůstatek dřívějších, prostších a skromnějších dob.....K

Moje maminka se vyučila švadlenou a tatínek byl pekař, a ani jeden toto řemeslo nakonec nedělal. Mít vlastní živnost hned po válce nebylo snadné, naši sem přišli z vnitrozemí a protože už měli dvě děti, brášku a mne, tak tatínek  nastoupil do fabriky, aby nás uživil. Své řemeslo pověsil na hřebík, neměl na vybranou , a přijal práci ve slévárně, jako slévárenský dělník, a celý svůj život tam

Ještě jsem plná dojmů z nedávné procházky Jizerkou a tak se tam vracím ještě jednou, s takovou vzpomínkou, po stopách minulosti....

Bylo to v máji, v roce 1960. Přijel sem autobus s jednou třídou, jedné školy. Třicet děvčat a jeden mladý učitel, prostě taková studentská

Rok utekl a jsou zase tady  - PRÁZDNINY !  Které dítko, který školák ba i studentík, kdo by se na ně netěšil?  A dneska takový  sváteční den, rozdávalo se přece výzo, někde radostí plno, někde možná i nějaká ta slzička ukápla...A venku je krásný, slunečný den a já

Mám doma keřík borůvek, nějaké na něm budou, jen tak do pusy, na ochutnání. Až časem ten keřík povyroste a bude jich na něm více, myslím, že plný kbelík té úrody nikdy nebude. Na plný kbelík těch lesních, opravdu nejchutnějších, dnes můžu už  jen vzpomínat....Jó, tenkrát, to bejvávalo...

Jó, svatba !  To vám byla jednou jedna velká a veselá svatba....

K této  vzpomínce mě přivedl jeden článek, tady na blogu, byl o průběhu jedné svatby. A tak jsem si cosi připoměla....

Tak tedy -  Byl 3. červen, před sedmnácti

Bohatě rozkvetla a a jak jsem se na ty drobné růžové kvítky dívala, vynořila se mi vzpomínka na jeden takový výlet do Jizerek, s cílem Olivetská hora. Tuto kolkvitzii jsem si vypiplala z pouhého dřevitého řízku, který jsem si jednou utrhla z velkého keře na zahrádce u mé sestřenky Jany.  Po letech narostla do dnešní krásy a myslím, že kdyby ji Jana mohla vidět, měla by z ní radost, tak