Po stopách minulosti.

Ještě jsem plná dojmů z nedávné procházky Jizerkou a tak se tam vracím ještě jednou, s takovou vzpomínkou, po stopách minulosti....

Bylo to v máji, v roce 1960. Přijel sem autobus s jednou třídou, jedné školy. Třicet děvčat a jeden mladý učitel, prostě taková studentská brigáda na pomoc jizerským lesům. Tehdy jsem osadu spatřila poprvé, ve vzduchu cítila jarní les a pravěkou vůni rašelin.

Teď, když jsem zase viděla čedičový Bukovec a měla osadu před sebou jako na dlani, když jsem se loudala pomalu dolů, tak tady jsem se musela zastavit a trochu zavzpomínat....

V této budově nás tehdy ubytovali, sloužila brigádníkům, patřila lesům a spali jsme na palandách. Dnes je ukrytá ve stromoví, okna má slepá, stojí tu smutá a pomalu chátrá a chátrá...

Tam nahoře, červený bod , to je to místo...

Každé ráno nás vousatý hajný Konopka zavedl do lesa, tam jsme čistily prostor kolem maličkých smrčků a sázely i nové. A tak je docela možné, že někde stojí nejeden ztepilý smrk, který kořeny zapustil i mojí snahou...

Uprostřed osady hospoda Pyramida. Proti dřívějšku turistů plná, v koruně hor, opečovávaná...

Tenkrát v té hospodě ženská sukně, krev a mlíko, asi nám kantora uhranula....."Holky, hlídat ho budeme, má doma ženu, čekají rodinu...." , důrazně pravila jedna z nás, holčina bystrozraká. Mladého kantora hospůdka lákala,  ne proto, že chce pít, nějak jsme pochopily.

S elánem mládí sázíme stromečky a ozve se kantora hlas:  "Děvčata, pracujte, musím si odskočit zavolat domů a koupit cigarety..."  "Dobře soudruhu učiteli, máte na to půlhodinku , vemte si koně, ten čas vám stačí...!" daly mu ultimatum dvě odvážné  ochránkyně.

A víte jak to dopadlo? Pro kantora dobře, stihl to, koně si půjčil, už ani nevím, kde ten se tam vzal. A co všechno stihl ? Ví jen on, no, a kdyby...už je to stejně promlčené....

A ty dvě spolužačky, jak ony dopadly?  Prozradím, že obě neslavně ! Při prvním zkoušení šly obě k tabuli, a že nebyly připravené, obě bajli dostaly.

No řekněte, za dobře míněné, takový vděk !