Táto, vosy.....!!!

Kdykoliv kolem tohoto místa jedu, nemohu nevzpomenout, a i můj muž  v tu chvíli se škodolibou radostí občas připomene: "Hele, táto, vosy !!

Jednou jsme se vydali na houby do lesů za Hamrštejnem, u silnice je takový plácek, kde se dá auto zaparkovat. Byla jsem celá natěšená, jak si zas zahoubařím, zrovna prý rostly... Od auta přes silnici na druhou stranu, ještě příkop s vysokou lesní trávou zdolat, a pak....no, zvrtlo se všechno snad ve vteřině, když jsem do té traviny šlápla....odkudsi, ze země, frrrrrr.....vylétlo hejno vos ! To se ví, že byly naštvané, když jsem je vyrušila a tak mě po svém chtěly potrestat  "TÁTO,VOSY !!!!! "  už přesně nevím, ale to jsem prý zděšeně volala a začla se rukama ohánět. Muž přiskočil, myslím, že rychle svlékl svou bundu, to byl fofr, a plác, plác, plác....já k žihadlům ještě navíc  i nářez dostala !  Měla jsem ale kliku, bodaly do nohou a nejvýš k pasu, víc toho už nestihly. Já při tom ztratila nožík, zůstal tam někde pohřbený...A bylo po houbách, hned jsme se vraceli a cestou se stavili v Machníně, u Kristy -švagrové.  "Kristýnko,  potřebujem ocet ,maminu pobodaly vosy..." Jéžiš, a kde?" lekne se Krista. "Jo, tam ? tam jsem byla včera s Danem/pes kokršpaněl/ a on tam někde nějaké vosí hnízdo u silnice trochu vyhrabal...."  No, a jak to dopadlo? Skoro třicet bodanců jsem měla, nic víc se nestalo, žádná další nepěkná reakce !  Byly to nejspíš ty lesní vosičky, nevím, byl to takový fofr ! A od té doby mám zas o jedno  místo navíc, které je pod slunce moje,  .....Ale nějak ho nemám ráda, už jsem tam nikdy nezašla, jedno takové setkání se žihadly, to mi opravdu stačilo !