Článek Křížaly, sušené švestky a pracharanda...
Komentáře k článku: Křížaly, sušené švestky a pracharanda...
tales: Jo jo dříve se více připravovali na zimu. A tak nějak lépe hospodařili se vším. Pamatuji, jak jsme chodily s babičkou na borůvky. Na zádech měla babička konev a v ruce kbelík a nešly jsme domů, dokud nebyly obě nádoby plné. A ještě mě u toho učila násobilku 
Babička pak druhý den dlouho do noci zavařovala.
tenisák: Protože si vážili věcí. Dnes nikdo nic neřeší, a když něco dojde, zajde se to koupit. Možná by bylo dobré, kdyby naše dnešní generace, ocitla se o sto a více let zpátky do minulosti.
inenaso: Já si myslím, že to jednou musí přijít při takovém hospodaření jaké tenhle stát má! My jsme zažili bídfu, dnešní maldí ne a příjde jim to dost kruté, až to příjde.
jarmila: My jsme křížaly nikdy nedělali. Babička měla jednu jabloň, která rodila nechutná, kožovitá jablka. V Josefodole se moc ovocným stromům nedařilo.
Ty máš jabloně krásně obsypané úrodou.
Předloni jsme doma sušili švestky, urodilo se jich mnoho. Letos nemáme nic.
Dovedu si představit, jaká musela být dobrota kaše s pracharandou. Tu jsme nikdy neochutnala.
Liduško, máš krásné vzpomínky. 
pavel.: Jo, pracharanda. Jako dítě jsem miloval škubánky, bohatě posypané pracharandou a zalité mlékem. Bylo to brzo po válce. Pak se život pohnul kdoví kam a já jsem celá léta snil o tom, že si jednou nasuším hrušky, navařím škubánky, posypu, poleju... a to si dám. Pak jsem to konečně jednou k stáru udělal. Těšil jsem se moc. Nebylo to ono. Snad ty hrušky..., nebo to mléko... . Ale nejspíše já už jsem nebyl to, co jsem býval. Škoda, už se to nevrátí.