pavel.: Jo, pracharanda. Jako dítě jsem miloval škubánky, bohatě posypané pracharandou a zalité mlékem. Bylo to brzo po válce. Pak se život pohnul kdoví kam a já jsem celá léta snil o tom, že si jednou nasuším hrušky, navařím škubánky, posypu, poleju... a to si dám. Pak jsem to konečně jednou k stáru udělal. Těšil jsem se moc. Nebylo to ono. Snad ty hrušky..., nebo to mléko... . Ale nejspíše já už jsem nebyl to, co jsem býval. Škoda, už se to nevrátí.