Křížaly, sušené švestky a pracharanda...

19. září 2012 | 13.50 |

křížalyJablka, jablíčka, ta letošní nadúroda mě úplně zahltila, tak jsem se pustila i do křížal. Jémine, ta známá věta - co je doma, to se počítá...no jo, v krvi pozůstatek dřívějších, prostších a skromnějších dob.....K Ř Í Ž A L Y !    Tak tu vzpomínám na babičku, ta každé spadané jablíčko usušila, každou hruštičku muškatelku a moře švestek k tomu, nic jí zatěžko nebylo, nic nepřišlo nazmar. V přístavbě, u domku nad kozím chlívkem, bývala taková půda. Tam vždycky voňavé seno na zimu ukládali, čistá prkenná podlaha tam byla, a v koutě veliká dřevěná skříň. Směsice vůní, kvalitní seno a v dřevěné bedýnce zakryté víkem nasušené ovoce. Nevím, co víc mě na půdu o prázdninách přitahovalo, vůně ovoce ? Možná ta skříň ! Byly tam časopisy mého strýčka, které si tam jako kluk nejspíš uložil.  Rychlé šípy - těch výtisků tam bylo, jestli se nepletu i Mladý svět, nebo tak nějak podobný název měly další tiskoviny v té skříni uložené....Pro mne to byly poklady, ráda jsem do nich lezla, doma jsme takové neměli....tenkrát psala se léta padesátá, no jo, je to tak, v minulém století.... Tak trochu jsem odbočila od křížal ke čtení ......

Babička křížaly sušila většinou v otevřené troubě kachlovách kamen, tenkrát se vařilo na plotně každý den, žádný elektrický nebo plynový sporák, žádné pohodlíčko, jen otočit knoflíkem a je to !  Naštípat polínka dříví, nasbírat šišky v lese, a každý den zatopit v kamnech, jinak to nešlo. V kamnovci voda po ruce stále teplá byla a jak voňavé buchty v troubě babička pekla !Tyhle vzpomínky mou duši tak nějak pohladí vždycky...Babiččiny křížaly, ty tedy byly!  Žádné plátky, jak dělám já, ale malé čtvrtky, dílečky jablíček ze slupek oloupaných, to byla mňamka ! A celé malé hruštičky muškatelky, i se stopkou je babička sušila, pak z nich strouhala posýpku na šusterky, pracharanda té posýpce říkala. Jé, jak já šusterky s pracharandou měla ráda, přitom jídlo tak prosté ! A sušené švestky, byly s peckou, byly měkounké, to byla dobrota. Tohle babička uměla na jedničku s hvězdičkou. A také povidla, těch nám často plnou putýnku posílala /dřevěný škopíček, zakrytý pergamenem/, a celý koš jablek, nahoře pošitý plátnem...Na plátně adresa, všechno to v pořádku došlo....nic z toho není už mezi námi, jenom hezké vzpomínky mi na ten čas zůstaly...

Melodie

pošta

A tenkrát byla přeprava těchto dobrůtek jenom vlakem, a včera jsem koukala nahoru k obloze -a hele, česká pošta !  Ale, žádnou zásilku mi dolů neshodila, plula si poklidně kamsi v dál...

Zpět na hlavní stranu blogu