Jak to bývalo...

Moje maminka se vyučila švadlenou a tatínek byl pekař, a ani jeden toto řemeslo nakonec nedělal. Mít vlastní živnost hned po válce nebylo snadné, naši sem přišli z vnitrozemí a protože už měli dvě děti, brášku a mne, tak tatínek  nastoupil do fabriky, aby nás uživil. Své řemeslo pověsil na hřebík, neměl na vybranou , a přijal práci ve slévárně, jako slévárenský dělník, a celý svůj život tam poctivě pracoval. A maminka? Také se měla co otáčet, k nám dvěma, postupně přibyli další sourozenci.....

A místo švadlenky dělala v zemědělství, tak tohle torzo, co jsem včera večer zahlédla, to býval kravín, a já si tím připoměla, co se tam maminka nadřela ! Měla na starost samé  jalovice, tak čtyřicet jich tam většinou bylo, a žádná mechanisace.  Zelené krmení, plný valník dlouhé a těžké jeteliny jí sklopili v přípravně na hromadu /přípravna - zleva, ta už je zborcená, ale jedny krajní úzké dveře, ty tam vidět jsou, druhé jsou schované za břízkou/, tu jetelinu musela maminka nejdříve vidlemi rozhodit, aby se nezapařila, pak ručně, na kolečku s těžkou korbou na žlaby navážet. Byla na to sama, ráno i odpoledne, všední dny i neděle, a jak to šlo, chodili jsme pomáhat. Vymést žlaby, nasypat šrot, pročistit napaječky, a pak jim zelené navozit, tohle všechno, když jsme byli starší, tak to jsme také uměli. Vykydat hnůj, naložit na kolečko, a že jich bylo  několik ! A ručně vyvážet po fošně  přímo na valník "hnoják", který každý den plný, od chléva traktorem odvezli. Podestlat slámou, ať se těm holkám dobře leží, až si nasycené budou v klídku už jenom přežvykovat... Zamést a povápnit chodbu středem to maminka dělala také poctivě denně, a ještě než zavřela a zamkla vrata, když některá stihla udělat pod sebe "koláč", maminka nelenila, a škrabákem to nadělení ještě odhrábla. Měly se ty holky jalovičky, v její péči opravdu moc dobře!  To jenom v zimě bylo krmení o trochu snažší, nahoře, pod střechou bylo voňavé seno, které se na žlaby otvorem schazovalo dolů/střecha už není/, pak ještě balíky slámy. Tou  pšeničnou se ještě přikrmovalo, jalůvky byly pořád při chuti ! A když na vás hleděly svýma krásnýma očima, futrovaly se a funěly, občas po mouše ocasem šlehly, to byly zvuky, taková zvláštní symfonie ! A také hřbílkem se jim očisty dostávalo, aby se holky líbily, tohle všechno pro ně ta naše maminka dělala, a moc peněz  za dřinu neměla, takhle to tenkrát bývalo...