Adil | co život přináší

Období maturit je v plném proudu, čas obav, strachu a nejistoty...udělám, neudělám, jak dopadnu, jaké si vytáhnu otázky, budu mít štěstí ? Nebudu zmatkovat, budu vše vědět, soustředím se "na potítku" než před zkušební komisi předstoupím...?  Tohle se jistě prožene hlavou každému čekateli, je jedno z kterého oboru a z které školy. Tablo už je vystavené, za výkladem městského

Do nenávratna zmizelo mé bezstarostné dětství, ve věčném koloběhu života jsem zestárla o nějakou tu řádku let, a jak lehké chmýří odkvetlých pampelišek všechno odnášel pryč, ten neúprosný čas....Občas se vynoří vzpomínka prostá, a tak sem jednu zase dnes dám.

Bývala jedna louka podél potoka, přes ni se k potoku táhla stružka a mokřina tam pokaždé byla. A ráj blatouchů kolem ní zjara, trsy

Až do roku  1897 sahá zmínka o první tramvajové lince, která Libercem vedla nejdříve od vlakového nádraží do nejkrásnější výstavní části města, do Lidových sadů. Moje vzpomínka se však váže na dobu o hodně mladší, to už tramvaje jezdily přes celé město, až nahoru pod Ještěd. Pamatuji, že na začátku šedesátých let minulého století jezdila tramvaj nahoru Moskevskou ulicí k radnici, a jedny koleje

Jistě je lepší mít sourozence, než vyrůstat jako jedináček, také je víc na co vzpomínat. Na svět jsem přišla jako druhá v pořadí mých sourozenců, když už byl na světě starší bráška. Dnes už nám nepoví nikdo, zda-li jsme rodiče  zlobili, nebo naopak byli hodní. Ale střípečky vzpomínek

Když jsem dnes, v předposlední den tohoto roku vstala, tak jako vždy, první můj pohled patřil obloze. Nezklamala, no řekněte, nebyla nádherná? Teď už po té kráse ani stopa, odkudsi vítr přihnal šedivou plachtu a v ní  jen sem tam se občas trochu modrá.....