Je to už dávno....

Ani nevím, jak mi přišla na mysl vzpomínka z mého dětství, když mi bylo tak osm, devět let.  Něco podobného by se v dnešní době asi nestalo, ale když to vezmu z druhé strany, proč  ne ? Klidně se něco podobného stát může, třeba když manžílek chce své ženušce udělat radost dárkem a netrefí přesnou velikost. No, asi takhle: "Chtěl bych tuhle rozkošnou podprsenku, mé ženě se bude jistě moc líbit..."  "Jakou velikost" zeptá se prodavačka. Mužský se zamyslí, možná i maličko zrudne,sokolím okem změří hruď prodavačky - "no velikost asi tu vaši, tak akorát do mých dlaní, když byste dovolila, já bych to dlaněmi pro jistotu zkusil...." Ale teď vážně, o žádné intimní prádélko v mé vzpomínce nejde, to je přec jasné. V jedné chaloupce kdysi bydlela stařenka Říhova, kus původní chaloupky ještě stojí, sice k ní kus domu o dost později přistavěli, ale myslím, že ve štítě samotné chalupy zůstalo takové zdobení z barevných břidlicových tašek, malých i velkých, hezky do vzoru poskládaných. To se mi vždycky na domku líbilo, to neměl každý ve vsi. Plaňkový plot,  přes trávník pěšinka k verandě, a tam mě občas paní Říhová zastavila. Měla kdesi vnučku mého stáří, kterou jsem ale nikdy neviděla, ale říkávala, že je jako já stejně velká a že jí koupila šaty a potřebuje je na mně zkusit, jindy i botky, co pro ni byly, jsem si také zkoušela. Moje maminka o tom věděla, o tuhle službu si sousedka vždycky dopředu řekla. Kdo ví, zda její vnučce oblečení vždycky padlo, nevím, zda jí na mně zkoušené  střevíce netlačily...a nevím, zda někde žije, ta její vnučka, a i když tu dávno už není, mi v paměti zůstala ta stařenka Říhová....