Když něco skončí a něco začíná...

Období maturit je v plném proudu, čas obav, strachu a nejistoty...udělám, neudělám, jak dopadnu, jaké si vytáhnu otázky, budu mít štěstí ? Nebudu zmatkovat, budu vše vědět, soustředím se "na potítku" než před zkušební komisi předstoupím...?  Tohle se jistě prožene hlavou každému čekateli, je jedno z kterého oboru a z které školy. Tablo už je vystavené, za výkladem městského krámku a zvědavci už si ho prohlížejí, jen se koukněte, to jsme my, co  došli jsme na práh dospělosti  a teď hurá ! Čeká nás pracovní budoucnost...

Jedno takové táblo kdysi zdobilo výlohu bývalé Švadlenky v Pražské. No jo, pěkná řádka let uběhla a všem těm "osmnáctkám" už zešedl vlas. No, jo, která ho nechce mít, tak poradí si...Věra, Jarmila, Lída, Jana, Marie, Miluše, Gerda, Hana, Eva, Krista..zleva v horní řadě, a ještě dál bych mohla pokračovat.... kam jste se ztratily,do světa rozběhly, také si vzpomenete ? Jo, jo, zas je tu nostalgie - dívám se do tváří a jedno už  vím, že Jana, Gerda a ani Eva už se nikdy neusměje a taky Luisa, druhá Jana, Jaruška a Dáša...