Adil | co život přináší

Tak milí školáci, ještě tři dny a školní dveře za vámi na chvíli naposled zaklapnou a hurá na prázdniny !  Už jen to slovo prázdniny, - kterému uchu školáka by neznělo přímo rajsky ?  Jó prázdniny - trochu se zasním a uteču do vzpomínek.... Minulé století, psala se léta padesátá - jak ten čas letí !  Už posledně jsem tady vzpoměla na babičku, u které jsme s bráškou párkrát na prázdninách

Dala jsem se do žehlení, před sebou hromadu prádla. U toho můžeš vypnout mozkové závity, nebo i přemýšlet o všem možném i nemožném, prostě jak se ti zlíbí. A jak, sem a tam, po flanelkách dědouše tou žehličkou jezdím, v duchu jsem vzpoměla jak se právalo dřív....Nevím jak městské paní a dívky, ale u nás doma jsme měli kotel, ve kterém se prádlo i vyvářelo. Maminka pod kotlem zatopila, do vody nastrouhala

Dnešní neděle uběhla, ani nevím jak. Slíbila jsem, že uvařím pro celou rodinu oběd, do toho dědouš celý vyplašený, že mu "glykemka" pěkně hopsá. Pobyl si týden v nemocnici aby tu potvoru srovnali a ona ne a ne, chvíli je hodná a hned zase zlobí....Odpoledne jsem musela ven, jen tak se projít a pročistit hlavu. Přešla jsem louku pořádně mokrou a cestou tak trochu rozjímala. Do myšlenek

S dědoušem jsme dnes courali lesem, křížem krážem, vítr nám zpíval v korunách stromů a já při jeho písni tichounce rozjímala. Stoupali jsme výš a výš,  když jsem ji najednou spatřila.  "Dívej, podívej, to je ta cesta , na tu mám srandovní vzpomínku ! " - Tam stala se před lety příhoda k pousmání a já se vrátila na chvilku zpět.....Muž zvedl hlavu a otočil se a na moje zvolání

Kdosi prohlásil, že pro člověka jsou vzpomínky jediným rájem, ze kterého nemůže být vyhnán. Dávám mu za pravdu, je to tak. A tak jak je sám život, jsou vzpomínky veselé, vzpomínky smutné a také vzpomínky na trapné chvíle. Jednu takovou tady dnes mám. Je ze školní lavice léty už zestárla ale ve mně přece jen po dubu studia zanechala stopy provinění. Vzpomínka stará už 5O let a co se to vlastně