Co bylo, to bylo...

Je lepší se opotřebovat, než zrezivět....

nena: Ten buk s posedem je strom mého Pepího. Tu kamennou mohylku si tam vystavěl a vždycky když tam příjdeme ji musí poopravit, jelikož mu ji někdo, či něco trošičku rozválí. Kamenů kolem kmenu má také dost a nahoru vylézá nejen on, ale i Alča,Vašík a já, abychom z té výšky dělali televizní zpravodaje. A ten přes cestu je Andrejky.

---
nena.pise.cz

adil: Té mohylky jsem si včera všimla, byla v pořádku-řekni Pepímu. Až zs půjdu někdy kolem i za vás ten krásný buk pozdravím..

---
adil.pise.cz

jarmila: Krásné povídání. Také jsem s babičkou chodila na dříví a šišky. Haluze se přivázaly na prkno, které se nosilo na zádech jako nůše. Já měla malé prkénko a babička mi také přivázala pár větviček. Malé, abych je unesla. Když vidím, co se někde válí dřeva po lese, bolí mě srdce a vzpomínám na babičku. Ta by ho určitě odnesla do chaloupky, aby bylo čím topit.

---
plajzka.blog.cz

adil: Cítíme to obě stejně, já pokaždé v lese někdy i nahlas opakuji: "babičko, babičko, kdybys to viděla.." Libická babička jezdila s trakařem do stráně na Leštinách, tam do pytlů sbírala borové šišky a kdejaký klacík na topení.Kdysi, dávno byla s námi u nás v lese a pamatuji jak žasla: "Lidičky, tady je dřeva..."

---
adil.pise.cz