Tak milí školáci, ještě tři dny a školní dveře za vámi na chvíli naposled zaklapnou a hurá na prázdniny ! Už jen to slovo prázdniny, - kterému uchu školáka by neznělo přímo rajsky ? Jó prázdniny - trochu se zasním a uteču do vzpomínek.... Minulé století, psala se léta padesátá - jak ten čas letí ! Už posledně jsem tady vzpoměla na babičku, u které jsme s bráškou párkrát na prázdninách byli, to byly časy, no nic, nikdy se nevrátí ta pohádka z dětství, ale babičko, díky za ni ! Jak jsem se těšila, nedá se vypsat, už jen ta cesta, plná dojmů...třeba komu se poštěstí jet parním vláčkem v současné moderní době? Tu cestu před námi vidím jak film, který jsem kdysi dávno viděla a tak se mi líbil, že něco útržků ve vzpomínkách zůstalo - S očima dokořán - tak bych ho nazvala... O nádraží v Chotěboři jsem si přečetla u Plajzky na blogu, i současné fotky tam viděla, díky Ti , Jarmilko, žes mi ho tímto připoměla. Právě tam jsme z vlaku po dlouhé jízdě vystoupili, do malého autobusu ještě sedli ,dál možná půlhodinku další cesty , a už jsme u milé babičky byli...
Přesně takhle ten autobus vypadal, na střeše ohrádka na zavazadla, nezbytný žebříček k tomu, vepředu vystouplý "čumák" s motorem, a jedny dveře co se klikou ručně otvíraly. Když jsem tenhle zahlédla, jak jinak, vzbudil mi vzpomínku zas..
Z našeho města jsme vyjeli ráno po páté a po víc jak osmi hodinách jsme z vláčku šťastně vystoupili, to bylo zážitků pro malou holku ! S očima za oknem dokořán jsem ráda sledovala vše co jsme míjeli a cestu si pěkně užila ! Parní mašinka ve stoupáních funěla, za doprovodu kouře, jisker a sazí, na četných zastávkách brzdy skřípěly a když znovu nabrala sil vesele uháněla krajinou dál a při tom si zpívala to svoje š, aa...š,aa..š,aa.... Nádraží v Turnově a na něm rackové tenkrát poletovali, u Železného Brodu krásná členitá krajina se skalisky, kolem Staré Paky červená zem, V Hradci Králové pantograf - to bylo něco ! Tam bývalo rušno na nádraží - směsice vůní a plno halasu - " Horké párky, pivo, káva, limonáda, noviny !" to vše se z okénka vlaku dalo koupit od prodejců... No, ten vláček couráček, stavěl jak se říká snad na "každé mezi", já chtěla název každé zastávky z cedulí číst, třeba takové Zaječice mi v paměti zůstaly, vesnička od trati maličko vzdálená, na přejezdu závory cinkaly,, cink, cink, cink a já si říkala, proč se to jmenuje Zaječice? To asi tam chovají zajíce - napadlo tu malou holku.... No, pak také Pardubice, tam se vlak kousíček zpátky vracíval na zastávku Pardubice - závodiště a já pořád koukala, zda koně uvidím...Ale jak přišel Ždírec nad Doubravou to už jsem nedočkavě zbystřila. Ještě tři stanice a vystupujem ! Bílek - kousek za ním se mihlo přes lesy Hradiště, známé to místo nad babiččinou vískou, pak Sobiňov a už je za lesem vidět chotěbořské silo, chystejme se, už je konečná ! Pak už jen ta krátká cesta tím malým autobusem, z městečka přes náměstí, kolem zámku cesta se stáčí kopečkem dolů, míjíme prastaré památné buky roztroušené nedaleko v lukách, míjíme Kroměšín,přejedem říčku Doubravku, pak kolem libického zámku, už jenom kousíček zbývá, na náměstí...hostinec u Pazderků, konec cesty, vystupovat ! A hurá k babičce ,na Čihadla, která jsou na konci vísky, kolem dřívějšího prý pivovaru, kovárny Daleckého, ševce Pátka, míjíme rybníček Nádržku, Pátkovi, Nádvorníkovi, Chrbolkovi, Málkovi, Lédlovi, Lacinovi, na mnohé jsem také zapoměla. V každé zahrádce plno kvítí, všechno to vonělo létem, bílé lilie,plno floxů, ostrožek, kopretin i růží.....a jak tu vzpomínám, zdá se mi, že je z těch zahrádek ještě teď cítím....