Dala jsem se do žehlení, před sebou hromadu prádla. U toho můžeš vypnout mozkové závity, nebo i přemýšlet o všem možném i nemožném, prostě jak se ti zlíbí. A jak, sem a tam, po flanelkách dědouše tou žehličkou jezdím, v duchu jsem vzpoměla jak se právalo dřív....Nevím jak městské paní a dívky, ale u nás doma jsme měli kotel, ve kterém se prádlo i vyvářelo. Maminka pod kotlem zatopila, do vody nastrouhala kostku bílého jádrového mýdla, horkou vodu přelila do bubnu pračky, přidala z krabice mýdlové vločky - a už to jelo ! Pěkně postupně, nejdřív bílé, pak barevné, várka se z pračky vyndávala velikou dřevěnou vařechou, jen k tomu určenou.A pak to máchání, to bývala dřina, ó jé....Dřív v našem potoce teklo vody, čisťonká byla, to je jasné, občas jsme přes louku ke splávku chodili, plechovou vaničku pod něj dali, a v ní proud vody barevné prádlo přemílal, jak v dnešní automatce...Irenko, splávek si pamatuješ? Byl proti tvé chalupě, kde bývala loučka, na ní pár jabloní, zjara posetá sasankami, na břehu potoka i žlutá se našla. Přes potok dřevěná lávka a od ní pěšinka, nahoru k sousedům....Kampak to zmizelo? Nejsou už jabloně, není už loučka, ani ta lávka, není ta pěšinka, není už splav...To všechno odvál čas. Jejda, vrátím se k praní, nějak jsem odbočila - abych nezapoměla - někdy přišla ke slovu i pomocnice valcha, tak děvčata, která z vás by chtěla jak dříve prát? Jasně že žádná, jdeme jen kupředu, zpátky ni krok....
Už žádná pradlenka Madlenka, pohodlí máme, technika za nás tu práci udělá. Je tolik chytrých praček, stačí zmáčknout či otočit knoflíkem...A některé jsou takovým luxusem vybavené, že jim "mozek" pálí víc jak laikovi, až někdy ho dožene ke komplexu méněcennosti. A těch druhů prášků na praní, gelů a aviváží jsou v obchodech plné regály. A žádné kropení přeschlého prádla, vždyť žehlička všechno napaří....Tak vidíte, teď tu své vzpomínky ťukám do klávesnice a za mne v koupelně zas pračka pere
