Vracím se na chvíli o šedesát let zpátky a docela jasně si vzpomínám, jak jsem poprvé zírala na televizi.  U Doubků, v honosné vilce na konci obce jsem tehdy seděla na židli, uprostřed pokoje, a poprvé viděla ten zázrak, kterým se mi chtěla pochlubit  jejich dcerka Irena. Co tenkrát

Do nenávratna zmizelo mé bezstarostné dětství, ve věčném koloběhu života jsem zestárla o nějakou tu řádku let, a jak lehké chmýří odkvetlých pampelišek všechno odnášel pryč, ten neúprosný čas....Občas se vynoří vzpomínka prostá, a tak sem jednu zase dnes dám.

Bývala jedna louka podél potoka, přes ni se k potoku táhla stružka a mokřina tam pokaždé byla. A ráj blatouchů kolem ní zjara, trsy

Ani nevím, jak mi přišla na mysl vzpomínka z mého dětství, když mi bylo tak osm, devět let.  Něco podobného by se v dnešní době asi nestalo, ale když to vezmu z druhé strany, proč  ne ? Klidně se něco podobného stát může, třeba když manžílek chce své ženušce udělat radost dárkem a netrefí přesnou velikost. No, asi takhle: "Chtěl bych tuhle rozkošnou podprsenku, mé ženě se bude

Až do roku  1897 sahá zmínka o první tramvajové lince, která Libercem vedla nejdříve od vlakového nádraží do nejkrásnější výstavní části města, do Lidových sadů. Moje vzpomínka se však váže na dobu o hodně mladší, to už tramvaje jezdily přes celé město, až nahoru pod Ještěd. Pamatuji, že na začátku šedesátých let minulého století jezdila tramvaj nahoru Moskevskou ulicí k radnici, a jedny koleje

Možná, že moji vrstevníci kdysi také navazovali dopisová přátelství psaná azbukou. Ruština byla ve škole od čtvrté třídy povinná, tak družba s ruskými dětmi docela běžná. Když  sestře Marii jedno děvče od Sverdlovska sdělilo, že její děda se narodil v Čechách a na svou rodnou zem vzpomíná rád, tak mne cosi napadlo.... Možná

Jistě je lepší mít sourozence, než vyrůstat jako jedináček, také je víc na co vzpomínat. Na svět jsem přišla jako druhá v pořadí mých sourozenců, když už byl na světě starší bráška. Dnes už nám nepoví nikdo, zda-li jsme rodiče  zlobili, nebo naopak byli hodní. Ale střípečky vzpomínek

 Při rodinném posezení se občas otvírá tresor vzpomínek,  a už to jede..... No jo, nejhezčí vzpomínky jsou právě ty příhody z dětství. A jedna z nich je právě teď  tady. Do školní jídelny ani do družiny jsem nikdy nechodila, na oběd jsem musela domů. K našemu domu patřilo pole, na něm brambory, obilí, řepa i zelenina.  Měli jsme ve chlévě stračenu, kozu, husy i králíky a každý

Když jsem dnes, v předposlední den tohoto roku vstala, tak jako vždy, první můj pohled patřil obloze. Nezklamala, no řekněte, nebyla nádherná? Teď už po té kráse ani stopa, odkudsi vítr přihnal šedivou plachtu a v ní  jen sem tam se občas trochu modrá.....

"Babíí, to jsem Ti přinesl z procházky..." , řekl mi Matěj, a podal mi pár snítek pámelníku, tak jsem to šoupla hned do vázy.  Dívám se na něj, je plný korálků, a tak mě napadlo, že v každém je ukryta nějaká vzpomínka....Jejda, to jsem se v představách tak nějak

Do rukou občas vezmu staré fotografie, fotky, které amatérsky dělával můj táta. Na hony vzdálené bylo to od současnosti, teď jenom cvakneš a je to ! No, to by tatínek koukal, co je to foťáček digitál a co všechno umí !  Jak je to docela snadné, žádný "tank" na vyvolávání filmů, žádná temná komora, kam nesmí proniknout paprsek denního světla, žádné potřebné nádobíčko, větší plastové