Posledně jsem si tu vzpoměla na jeden veselý zážitek v Holandsku a když už jsem zabrousila do vzpomínek na moje cestování za poznáním světa v době, kdy se nám konečně otevřely hranice do ciziny, tak se mi vybavila moje první taková dlouhá cesta autobusem Karosou. Klidně se mi smějte, ale přiznávám, že do té doby jsem dál jak  "za humny" nebyla, tedy přesněji, do té doby

Na jednom blogu jsem tady četla o studeném velikonočním nocování a v tom se mi letmo vybavila jedna taková podobná, úsměvná vzpomínka....

Tenkrát, uprostřed května, jsem byla na poznávácím zájezdě v Holandsku, kam jsem se samozřejmě hodně těšila a mezi účastníky bylo dost kolegyň z

Rok co  rok, jarní úklid a ve všech podobách - nablýskaná okna, čisté firhaňky, obydlí proluftované čerstvým jarním vzduchem a kdo má u domu zahrádku, i tam se může dosyta vyřádit , prostě jak je komu libo....

Na jeden jarní úklid si tady zavzpomínám, sice nešlo o okna, ani

Tady u nás, v roce 1957 pár místních nadšenců založilo jabloňový sad. K tomuto účelu jeden z nich daroval pěkný pozemek. V té době se zakládaly spolky zahrádkářů, tak se stalo i v naší obci. I já jsem po čase do spolku vstoupila, stala se ze mne zahrádkářka, skoro bych mohla říci, že členka svých povinností docela uvědomělá... Jak ubíhal čas, ti co u zrodu toho sadu stáli, tak postupně umírali

Ještě dnes zůstanu u rybníka, no, vlastně přesněji  na jeho hladině, to synek mi připoměl jednu příhodu, kterou jsem tam zažila. Kdybych se při ní viděla, asi bych se prohýbala smíchy....

Když jsme sem přijeli na návštěvu,

Jo, asi bych zasloužila, když si představím, jakou maminka tenkrát prožívala noc, jaké obavy a strach o svou dceru musela mít, když ta se jí domů do tmy z výletu nevrátila, ale  naštěstí přišla hned  v časné ráno. ..Jaký strach srdíčko svírá, když jde o potomka, to může posoudit každý z nás, až když sám v rodiče dospěje...

Už je to pěkná řádka

Zima už vystrčila svoje drápky, přiznám, že s přibývajícím věkem ji zrovna nemusím, jaro mám raději. Ale koloběh přírody žádá si svoje a tak je dobře, že už je sníh a nový tu připadává. Jak se tak koukám z okna ven, na sněhové vločky co ve větru tančí a na oblohu těžkou a šedivou, přišly mi na mysl vzpomínky, jaké to bývaly

Předvánoční shon je už v plném proudu, chceme, aby ta sváteční atmosféra byla jak se hlásá, tedy pohodová, v klidu a míru, aby nikdo nestrádal a nebyl úplně sám, aby dětské oči zářily víc jak jindy, aby se na chvíli zastavil sváteční čas, aby nám spolu bylo dobře...A tak pečeme cukroví, víc nebo aspoň trochu gruntujeme, sháníme dárečky, myslíme na ty co tu jsou s námi a vzpomínky běží i k zesnulým...Něco

Když jsem tu na blogu Neny četla o nedělní vycházce z Výpřeže k Srnímu sedlu a prohlížela si pěkné záběry z hřebenové cesty, něco se mi vybavilo,a jako by to bylo včera....

Stejnou cestu jsme podnikli s dědoušem, na Výpřež nás "hodil" syn autem, je to možná tak pět roků zpátky. No, bylo to na podzim a ještě rostly houby, tak jako správní houbaři jsme

Když nastane topná sezóna topit se musí, prostě v zimě se topí odjakživa, každý se přece rád ohřeje. Nebudu rozebírat jak kdo k tomu teplíčku domova přijde, kolik námahy a peněz musí vynaložit, o to v mé vzpomínce nejde...Tak tedy - když někdy procházím od radnice tou malou Kostelní uličkou a před sebou uvidím budovu "zdrávky", letmo si vzpomenu co vše jsem prožila za jejími zdmi. ˇProstě