Co bylo, to bylo...

Je lepší se opotřebovat, než zrezivět....

tales: Jé já lízala rampouchy jako lízátka a stavěli jsme bunkry ze sněhu.A domů se nám nechtělo, když už jsme byli zabydlení jinde

---
tales.pise.cz

adil: Jo, bunkry, ty také, a prkýnko jako lavičku dovnitř, a okýnka udělat. Stavělo se z kvádrů, které se ze sněhu lopatou vyrývaly. S bunkrem nám na zahradě pomáhal tatínek, to bývala stavba, panečku!

---
adil.pise.cz

inenaso: Krásné, moc krásné. Také jsem dnes vzpomínala při té naší procházce, na dětství prosté, bez okázalosti, na tepláky dole s gumou jak se obalily sněhem, na zmrzlé ruce, dnešní děti jsou proti nám chudé i když mají značkové oblečení a výstroj, nemají to naše nadšení. Liduš vzpomínáš si, že bys někdy řekla: - "Já se nudím?"

---
inenaso.pise.cz

adil: To víš, že nenudila a nenudím se ani teď... Jednou jsem lezla zamrzlým potokem v těch vytahaných teplácích dole na gumičku a proti Loubkovým skočila na led ze břehu, ten se prolomil a já zahučela do vody. Moc jí tam nebylo, ale než jsem došla domů nohavice na konci mrazem doslova ztvrdly

---
adil.pise.cz

apok@lypsÍk: Tady přece nejde o kopečky a radost z pohybu, nýbrž o demonstraci značkového vybavení, a ta je nejokázalejší na předražených sjezdovkách...! Tak nehudrujte! Já jen často podotýkám - dejte hovno na polici a myslí si, že je dort...

newold®blbne.cz: Ten závěr mě dostal pod stůl!

---
newold.blbne.cz

adil: Jo, tak něco podobného si občas myslím v mnoha případech i já.

---
adil.pise.cz

newold®blbne.cz: Dřív bývala i ta zima tak nějak ...lepší. Opravdová.
Pěkné pRndělí, všem!

---
newold.blbne.cz

adil: Asi byla,většinou tuhá, ale hlavně v dobu, kdy měla být, no a taky jsme nebyli pohodlím rozmazlení. No, ono to pohodlí, teď v teplíčku, zas není k zahození Tak kouzelnou zimu na Sibiři

---
adil.pise.cz

mi-lada: Taky jsem dnes myslela na tu dětskou radost ze sněhu. Dnes mi přináší spíš starost s odklizováním. Užiju so ho jen týden na horách. Tam z něho radost mám.

jarmila: Hezké vzpomínání. Také jsem byla vybavena stejným oblečením a náčiním. Kolikrát jsem byla promočená do kůže, ale domů mě zahnala leda tma nebo hlad. Ale ten často člověk při řádění na svahu překonal. Pak babička sušila oblečení nad kamny, abych mohla druhý den zase vyrazit ven. Co jsme se s kamarádem Herbertem nablbli, na lyžích sjezdili kdejaký kopec. Dnes by nás na sjezdovku na Severáku ani nepustili.
Renátka má pravdu, dřív byla zima opravdovější. V Praze i ve Stromovce sníh byl. Chodili jsme tam sáňkovat a na rybníky bruslit. Já spíš vzpomínám na Jizerky.
Lidu, pokud vím, tak si řezník bral krupon, o sádle nevím. Pantáta vždycky nadával, že bude málo kůží do tlačenky. Já je ale nerada. Ani dnes je nejím.

---
plajka.blog.cz

jilda: Sněhové iglů se líp dělalo tak, že se sníh nahrnul nebo nabalil na jednu hromadu, udusal a vytvořil polokulovitý tvar, pak se vzala lopatka od kamen (na uhlí, taková ta podlouhlá, plechová) a vydlabal se vnitřek, stěny se nezbortily, dobře držely. Jednou jsme takhle udělali dvě iglů vedle sebe a propojili je tunelem, taky vydlabávaným, a do toho druhého iglů se muselo po kolenou tunelem z toho prvního...