jarmila: Hezké vzpomínání. Také jsem byla vybavena stejným oblečením a náčiním. Kolikrát jsem byla promočená do kůže, ale domů mě zahnala leda tma nebo hlad. Ale ten často člověk při řádění na svahu překonal. Pak babička sušila oblečení nad kamny, abych mohla druhý den zase vyrazit ven. Co jsme se s kamarádem Herbertem nablbli, na lyžích sjezdili kdejaký kopec. Dnes by nás na sjezdovku na Severáku ani nepustili.
Renátka má pravdu, dřív byla zima opravdovější. V Praze i ve Stromovce sníh byl. Chodili jsme tam sáňkovat a na rybníky bruslit. Já spíš vzpomínám na Jizerky.
Lidu, pokud vím, tak si řezník bral krupon, o sádle nevím. Pantáta vždycky nadával, že bude málo kůží do tlačenky. Já je ale nerada. Ani dnes je nejím.