Šla jsem popřát Drahušce, se kterou jsem kdysi pracovala, se kterou se dodnes vídám, které si vážím, kterou mám ráda, kterou dobře znám už dlouhá léta, kterou jsem poznala jako velmi obětavou, která je skromná, která....se nevdala, neměla vlastní děti, která se postarala o své rodiče, pomohla rodině sestry, a tak šel dál ten neúprosný čas...Mám jistotu, že tohle si Drahuška nepřečte, ale že ji

Tak čistý azur dnes na obloze není, právě teď mi prudce na okno bubnují velké dešťové kapky a někde poblíž  rachotí hrom a k zemi se níž a níž tlačí těžká a šedivá deka....

Ty neplodné osobní úvahy, že lepší je slunko než když  obloha s hromovým doprovodem  roní své slzy , 

Dnes mají svátek všechny Anny, Aničky a Andulky, malá děvčátka, sličné dívky, mladé i zralé ženy a i mnohé babičky, hezkého jména nositelky....

I moje maminka byla Anna a dnešní den pro ni býval jistě veselejší, než celá řada dnů  ostatních.  To však odnesl pádící 

Možná, ale já na to přijít musím, co jsem to za Ještědem  zahlédla cestou z jedoucího auta. Kochala jsem se výhledem po okolí a naší známou dominantou z  té odvrácené strany. "Jé, koukejte, není to  Červený kámen, ta vyhlídka, co jsme k ní tehdy došli a pro velkou mlhu  už na ni nevylezli ?  Jestli můžeš, prosím, na chviličku mi zastav, já bych si to chtěla vyfotit",

Dnes -  tedy zrovna tady u nás, od rána tak vytrvale leje, že by psa nevyhnal a tak mne napadá, co všichni ti vejletníci, všichni ti, co jsou kdesi na cestách,  copak asi dělají ? Prší jim, či neprší ?  Neporučíš, větru dešti....musíš to vzít s humorem !

Tak tedy, s úsměvem jde všechno líp.....

Vyptává se turista dědy, sedícího na zápraží venkovské chalupy:

"Na Rusáku je už pár dní hezky zbarvený kohout, sedává na stromě, ten by se ti líbil"  - řekla mi nedávno Jarča. " Děláš si srandu, co by tam dělal? Jak by se tam asi dostal, a zrovna na hřbitov !"  Ten Rusák je vojenský hřbitov z 1. světové války, takový ostrůvek stromů v lukách, za naší vesnicí. "No fakt tam je, přijď se podívat a uvidíš", povídá Jarča.

Ještě jsem tam a nějak ze své mysli nemohu vyhnat to, co se mi teď ve vzpomínce jeví  jako pozemský ráj ,  co v mé paměti utkvělo tak silně, že si to ještě dnes chci zase  připomenout a tak tu truhlici nostalgií opředenou, jen tak zlehka znovu pootevřu, ať se pár střípků vzpomínání trochu proběhne..

Babiččiny kytičky - tak po dlouhá léta říkám prostým kvítkům bílého slezu,  vždycky mi babičku připomenou a přivanou do mysli dávný, bezstarostný  prázdninový čas jedné malé holky co měla štěstí prožít ho u babičky. Proto to kvítí má místo v mé zahrádce , tak jako  babička má místo

Přišel k nám bůhvíodkud, nikdo se po něm nesháněl, sedl si ke dveřím a trpělivě čekal až mu někdo otevře. Černý jako uhel,  jen žluté oči  mu svítily jako dvě lampičky a s upřeným pohledem vybízely - jsem jako ten tuláček opuštěný, nevím, kde je můj poslední domov a já bych moc rád nějaký měl. Jsem z toho smutný, nikdo mne nehledá, to už mě můj páníček nechce ?  -Já nechci žít jako

V sobotu jsme zajeli do Svijan, že si prohlédneme opravený zámek a k němu patřící pivovar. Počasí nám přálo, jen to vedro bylo úmorné, ale oba objekty jsme projít zvládli, jen malá Terezka  v prostorách zámku na máminých zádech únavou padla.

Svijanský zámek vznikl z původní renesanční