Když kytkám přeje léto.

Tak čistý azur dnes na obloze není, právě teď mi prudce na okno bubnují velké dešťové kapky a někde poblíž  rachotí hrom a k zemi se níž a níž tlačí těžká a šedivá deka....

Ty neplodné osobní úvahy, že lepší je slunko než když  obloha s hromovým doprovodem  roní své slzy ,  ty úvahy z mysli raději zaháním,  vždyť i ten déšť patří k přírodě.  A mé kytky se dosyta napijí, a já tu teď můžu klidně sedět a na konev ani máknout  nemusím, no to je prima, přece.....

A tak sem dávám něco mých kytiček , jen tak pro radost,    v posledních dnech v letním žáru  posbíraných. Letí to letí, červenec se chýlí ke konci, kdybych tak mohla, tak bych ho přibrzdila, ale ten kouzelný proutek, ten se uchopit nedá, ten kouzelný proutek  nikdo nemá, ten kouzelný proutek nikde k nalezení není....

Bráním se, že už nic nového sázet nebudu, ale to jsou jenom planá slova, zcela zbytečná.  Před květinářstvím na chodníku tenhle zvonek volal - já jsem ta boubelka s krásnou modrou sukénkou, a ty už máš jednu do růžova, kup si mě, já jsem kytička vytrvalá ! A že nebudu sázet, no, vůli žádnou nemám, zase prohrávám a experiment, to je moje parketa!  Prý stačí brambor a do něj řízky růže a úspěch že je zaručen. Krásné silné sazenice ? Tak už  deset kusů v zemi mám, nejsem troškař a uvidíme zda se zdaří a růže z toho vyrostou.