Že bych se mýlila?

Možná, ale já na to přijít musím, co jsem to za Ještědem  zahlédla cestou z jedoucího auta. Kochala jsem se výhledem po okolí a naší známou dominantou z  té odvrácené strany. "Jé, koukejte, není to  Červený kámen, ta vyhlídka, co jsme k ní tehdy došli a pro velkou mlhu  už na ni nevylezli ?  Jestli můžeš, prosím, na chviličku mi zastav, já bych si to chtěla vyfotit", požádala jsem syna. Na silnici byl čilý provoz, ale na dvě minutky mi přece jen  zastavil,  abych bez "štelování" foťáku udělala rychle cvak, cvak,  a tu scenerii si tak nějak zvěčnila.

To skalisko jsem si tipovala na Červený kámen, skoro jsem o tom přesvědčená.

A ještě jeden přiblížený záběr ze stejného místa.

A tak Ještěd vidíme zase od nás,  na jeho úbočí  Vířivé kameny, a ty tedy znám. Jenže co ten Červený kámen, je to on, nebo nakonec není? Řekla mi Jarča - " no, mně se to nezdá, tam na té vyhlídce je přece zábradlí, a na tom obrázku žádné vidět není..." Ale my na to přijdeme, až si tam znovu, v příhodný čas,   vyšlápneme společně...