Cestou od Pekelných Dolů jsme se zastavili na ploučnické Průrvě, jen na chvíli posedět a podívat se, jestli v tom dlouho trvajícím suchu teče skrz ni ještě vůbec nějaká voda. Tekla, ale nikdo ji na loďce neprojížděl, a ve stínu vrby bylo na .prosté lavičce příjemné posezení. A jak ta Průrva v pískovcové skále na Ploučnici vznikla? Jsou to vlastně dva tunely na sebe navazující , ve skále prokopány

Do Pekelných Dolů na svých pekelných strojích se sjiždějí na setkání motorkáři, aby se tu na společné téma pobavili a jistě i pochlubili svými vyšperkovanými a nablýskanými miláčky. Pekelné Doly jsou podzemní prostory  nedaleko Sloupu v Čechách, vyhloubené v pískovci, a v současné době jsou soukromým

Zas jsou tu všední dny ve stejném koloběhu a já se tu ke třem dnům předchozího týdne vracím už naposledy . Zážitky zamknu do vzpomínek a kdyby pádícím časem trochu vybledly, podívám se na obrázky, které jsem při toulkách ulovila, a tak  budou opět živé, jako by to bylo včera....

"Dnes se půjdem podívat k Dykovce" - navrhla Hanka,- rostou prý tam houby, ale žádnou asi nenajdeme,

Vesnička Stanový byla v plánu hned druhý den. Jen co jsme opustily městečko Vysoké, pěkně upravená asfaltka nás vedla pomalu  dál a dál,  blankytné nebe nad námi a slunko pálilo ze všech sil. Když jsme došly k okraji Stanového sešly jsme  ze silnice po pěšině travnatým břehem dolů, přiznám se, že to pro mne byla  fuška abych neškobrtla a pak neletěla po nose. Hanka byla svižně

Na pozvání kamarádky Hanky jsem minulý týden zavítala do Vysokého nad Jizerou, měly jsme v  plánu pocourat se po okolí. Po tři dny mého pobytu bylo slunečno, až na ten polední žár, kdy jsme cestou vítaly každý občasný kousek stínu pod korunami stromů, které jsme míjely cestou. Prošly jsme spolu poklidnou vesničku Tříč a v tom krásném kraji jsme se kochaly malebnými roubenkami i upravenými

Když jsme ze samého vrcholu Sněžky přes mraky téměř nic neviděli rozhodli jsme se, že se ještě  zastavíme nedaleko Jánských Lázní a projdeme se stezkou  korunami stromů. Stavba je to zajímavá, a projít ji až nahoru bylo docela snadné.

KDYBYCH BYLA MLADÁ A V PLNÉ SĺLE, UMĺM SI PŘEDSTAVIT, JAK BYCH SI VÝSTUP NA TU NEJVYŠŠĺ ČESKOU HORU UŽILA !  Jenže věc se má jinak, mládí už je dávno v tahu, to mne tak netrápí, jako moje nohy, nevím proč tak zničené.... "Chcem se podívat na Sněžku, když je pěkné počasí, mohla bys jet s námi" nabídl mi v pátek syn. I když jsem celý tropický  týden pořád někde brouzdala, neodolala

Po rozhledně Štěpánka jsme ten den s výletem ještě nekončili, přestože bylo  úmorné vedro,  vydali jsme se k Mumlavským vodopádům. Když se  dá autem přiblížit k cíli, tak je to o něco snažší. Říčka Mumlava pramení v Krkonoších a u Kořenova se vlévá do Jizery a nad Harachovem v ní příroda vytvořila krásné  vodopády, a ty jsme chtěli vidět. Je zajímavé, že nad ní není nic co by

Tento týden se mi vydařil. Já si dopřála  trochu toho"rajzování" , z domu jsem se ráda vzdálila abych běžné všední starosti hodila na chvíli za hlavu..... V Jizerských horách je rozhleden víc ale na té nejstarší - Štěpánce,  jsem teď byla poprvé. Je to zajímavá kamenná stavba dokončená v roce 1892, ve stejném roce, kdy se narodila moje babička.  Babička už tu dávno není 

" Kam bychom se odpoledne mohli podívat , abys mohla s námi ?" po sobotním obědě nadnesl syn. "Co třeba procházkou k Dánským kamenům ? -  cestou z Výpřeže je to skoro po rovině. Vezmi si trekovky a jedem !"  Autem na Výpřeži jsme byli tak za čtvrthodinu a z parkoviště