V podhůří Krkonoš - toulka druhá...

Vesnička Stanový byla v plánu hned druhý den. Jen co jsme opustily městečko Vysoké, pěkně upravená asfaltka nás vedla pomalu  dál a dál,  blankytné nebe nad námi a slunko pálilo ze všech sil. Když jsme došly k okraji Stanového sešly jsme  ze silnice po pěšině travnatým břehem dolů, přiznám se, že to pro mne byla  fuška abych neškobrtla a pak neletěla po nose. Hanka byla svižně vpředu a jen  já jsem ji brzdila. Zvolna jsme prošly malým údolíčkem a minuly pár chaloupek, nikde ani živáčka, všude kolem ticho a božský klid. Taková místa mám ráda, je to jakoby se tam zastavil čas.... Cílem bylo dojít k rodnému domku Antala Staška, a to se nám podařilo, i když při zpáteční cestě jsme se sotva vlekly po té rozpálené asfaltce a byly vedrem zmožené, tak poslední metry co zbývaly k návratu, se díky  přehřátí zdály být na pokraji našich sil. Tak ještě malé ohlédnutí,  co jsem si tou cestou zvěčnila.

Ve Vysokém jdeme kolem kostelíka a už jsme na kraji městečka kde jsou moc pěkné roubenky a pak se silnice stáčí dál do krajiny, a  v zákrutách nás dovede k cíli..

Na horním snímku je rodný dům spisovatele Antala Staška,  původním jménem to byl  Antonín Zeman. Právě zde se 22.7.1843 narodil. Možná jste četli jeho nejznámější dílo - O ševci Matoušovi a jeho přátelích. Za zmínku stojí i skutečnost, že neméně známý spisovatel Ivan Olbracht byl jeho syn.

Vracíme se po silnici zpátky a vítáme každou chviličku stínu, které nám při cestě dávají stromy, pod nimi žádnou lavičku  k malému odpočinku jsme cestou bohužel nepotkaly. Ale potkaly jsme tři motorkáře, kteří své oře měli zavazadly ověšené, a jen tak nám rukou s úsměvem pokynuli a jistě si pomysleli, proč v tom žáru ty dvě báby jdou...

a

A už se blížíme k Vysokému, ještě pár zákrut je před námi, pak už nás jen  chládek čeká a  v něm nám bude hej !